Koncertním programem sestaveným z písní se v neděli 2. května dostane na pódium pražského Národního divadla významná pěvkyně současnosti, umělkyně litevského původu Violeta Urmana.

Přijíždí po sérii představení Verdiho Attily v Metropolitní opeře.

"Gustav Mahler patří mezi moje nejoblíbenější skladatele, ale zrovna jeho písně na texty ze sbírky Chlapcův kouzelný roh zpívám poprvé. Působí mi velké potěšení," uvedla v rozhovoru pro Hospodářské noviny Violeta Urmana k té části pražského recitálu, v níž zazní hudba světového skladatele pocházejícího z Vysočiny.

"Čechy mohou být obzvlášť hrdé na to, že se tu před sto padesáti lety narodil takový génius," dodala.

Poselství Mahlerovy hudby vidí pěvkyně v její lidskosti a modernosti. A jelikož vokální linka Mahlerových písní je napsána s ohledem na zpěvákův hlas, tak interpretovi podle ní stačí zaposlouchat se pozorně do jedinečné atmosféry a zvukových barev a zapojit se do jejich harmonií.

Nic než zpěv

Sólistku v příštích týdnech čekají operní představení v Berlíně, kde zpívá Sieglindu ve Wagnerově Valkýře, pak následují vystoupení v Belliniho Normě v Madridu a v Mascagniho Sedláku kavalírovi v Hamburku a dále Wagnerova Isolda v Kolíně nad Rýnem, Londýně a Luzernu. Navazují ještě některé koncertní úkoly.

"Písně dokážou velmi dobře doladit hlas. Recitály, jako je tento pražský, však bohužel pro množství operních úkolů nemám moc často," konstatovala Violeta Urmana.

Písně mají podle ní výhodu i v tom, že nepotřebují takové tělesné nasazení jako opera, v níž dnes režiséři - aniž by měli někdy skutečné ponětí o hlase - vyžadují po pěvcích nejrůznější fyzické akce. V písních se sólista může soustředit skutečně jen na potřebný výraz, tedy na zpěv a na interpretaci.

Galakoncert, při němž umělkyni doprovodí pianista Jan Philip Schulze, nabídne vedle Mahlera také písně Richarda Strausse, francouzských autorů Francise Poulenca a Henriho Duparca a v závěru Sergeje Rachmaninova.

"Díky tomu, že umím dobře rusky, je pro mě samozřejmě ruský repertoár snadnější. Zatím jsem zpívala jen Rachmaninovovy písně, které obzvláště miluji. Hlas v nich může nádherně a volně plynout. Ale chystám se teď už také na Čajkovského," říká Violeta Urmana.

Heroina z Wagnera

Její umělecká dráha od pozoruhodných wagnerovských debutů kolem roku 2000 zasahuje do mimořádné mezinárodní šíře, ale do vlasti se pěvkyně pravidelně vrací. Zejména na koncerty.

"Vždy se očekává, co přivezu, musí to být vždy to mé nejlepší. Ale byla to právě Litva, kde jsem si v minulosti také nejprve ozkoušela mnohé nové věci. Včetně přechodu k sopránovému oboru," uvedla.

Poté, co opustila mezzosopránové role, vzbuzuje v nejznámějších divadlech nadšení zejména jako wagnerovská heroina. Před několika týdny zpívala v Tristanovi a Isoldě ve Vídeňské státní opeře.

Rakouský tisk oceňoval plný hlas, čistou výslovnost i přesvědčivý herecký výkon. Na otázku HN, zda je Richard Wagner skutečně její nejdůležitější autor, nyní odpověděla: "Ano, je důležitý, ale celou druhou polovinu mého repertoáru tvoří italská hudba - Verdi, Ponchielli, Puccini, Bellini... Stále udržuji rovnováhu mezi těmito póly. Wagner nicméně umožňuje hlasu větší volnost - a v italské opeře je naopak nutná větší pěvecká disciplína."

Platí to třeba zrovna o Verdiho Aidě, v níž excelovala v Metropolitní opeře mimo jiné i díky krásným pianissimům. Jedním dechem však pěvkyně dodává: "I když - sebekontrola je samozřejmě i u Wagnera potřebná. Jinak by se totiž mohlo zpěvákovi při přílišné explozi emocí stát, že roli nedozpívá."

Související