Pěvecký recitál ruské mezzosopranistky Olgy Borodiny skončil ve středu na Pražském jaru ke spokojenosti publika. Strhující okamžiky interpretační neopakovatelnosti a extrovertního kontaktu s auditoriem však nepřinesl. Pěvkyně taková osobně zřejmě není, nebo jí zastihla lehká indispozice.

Borodina patří k hvězdám petrohradského Mariinského divadla a její hlas je na mnoha proslulých nahrávkách klasických ruských oper, jak je se souborem už po léta pro světový trh s úspěchem postupně pořizuje dirigent Valerij Gergijev.

První polovina koncertu proto logicky patřila právě tomuto repertoáru, pro nějž je Borodina jednou z nejpovolanějších. Byla to vesměs málo známá čísla. Její sytý mezzosoprán, schopný dosáhnout hlubokých poloh a současně i výše posazené dramatičnosti, má k dispozici také měkkou kantilénu.

K ruskému zakotvení kariéry se připočítávají návraty do Metropolitní opery a na další světové scény. A tak byl recitál o několika málo položkách inventurou, co vše zpívá. Bizetova Carmen, z níž také zazněl úryvek, už ale ve srovnání s mladšími temperamentními kolegyněmi dopadla hůře.

Pražská komorní filharmonie doprovázela v Rudolfinu ve více než skvělé formě. Mladá kanadská dirigentka Keri-Lynn Wilson, na pódiu svým elánem pravý opak trochu pasivně působící pěvkyně, podněcovala k tomu nejlepšímu.

Olga Borodina si na Západě získala přízeň posluchačů během devadesátých let. Nejdříve tomu bylo v opeře Samson a Dalila, v níž po boku Plácida Dominga debutovala v londýnské opeře Covent Garden. Bylo milé, že nejznámější árii Dalily, skutečný hit klasické hudby a svou doslova erbovní roli, nakonec do pražského programu zařadila jako přídavek. Dalších už se nicméně posluchači nedočkali. Umělkyně s omluvným výrazem jasně čitelným gestem naznačila, že hlasivky nejsou úplně v pohodě...

Související