Režisérovi Christopheru Nolanovi se v rámci hollywoodských blockbusterů daří natáčet neuvěřitelné filmy. Po komplexním a realisticky mnohoznačném pojetí batmanovského světa ve filmu Temný rytíř přišel s dalším originálním a složitě vrstveným dílem.

Všechny atrakce, prvoplánové triky a opakující se postupy amerických vysokonákladových žánrovek tu jsou buď ohlodané na naprosté minimum, až to působí výsměšně, nebo organicky vpletené do poměrně bizarní dějové struktury filmu.

Je až komické, jak se děj nového filmu nazvaného Počátek téměř neobtěžuje vysvětlovat, proč je pro hrdiny či pro "dobro lidstva" důležité, aby skupina profesionálů zabývajících se pronikáním do cizích snů, tedy jakýchsi psychických teroristů, ovládla spánek mladého úspěšného obchodníka a zasela do jeho mysli ideu, která v ní pak má klíčit jako virus.

Podobně okázalým způsobem film rezignuje na vysvětlení řady atrakcí, které se v ději objevují - proč je podvědomí některých postav "ozbrojené", kolik lidí ve světě filmu umí pronikat do cizích snů atd. To všechno může být vypuštěno, protože to není důležité.

Film uvnitř lidské mysli

Podstatnější totiž je mimořádně promyšlená hra se "snovou logikou" vyprávění. Zasazení většiny příběhu do snu dává snímku takřka bezmeznou svobodu v tom, co a jak se v ději odehraje. Snění tu však není jen bezbřehá hra asociací, ale prostor, který je architektonicky organizován.

Lidská mysl jakožto půda, z níž sny vyrůstají, tu je pochopena jako místo, které má pevné časoprostorové souřadnice, do nichž lze vkládat různé objekty podle promyšlených architektonických plánů. Tuto půdu je ale zároveň možné šidit různými optickými klamy či bludišti, které matou vnímání figur, jež se zde ocitají.

Jednou z těchto figur je i samotné vědomí spícího člověka, přičemž ostatní postavy jsou projekcemi jeho nevědomí. Film tak vlastně ukazuje naši mysl jako stavbu, kterou my sami ovšem nevlastníme, ale pouze v ní bydlíme a často s ní dokonce úporně bojujeme.

Hitchcockovský thriller?

Nad rámec této psychologické spekulace jde princip "snu ve snu", který děj na mnoha úrovních využívá. Tento princip umožňuje dodat ještě větší komplexnost struktuře snu, v němž se většina snímku odehrává.

Představa spáče, který si myslí, že se budí, ale ve skutečnosti jen přechází na jinou úroveň svého snu, dokonale znejišťuje status všech scén ve filmu. Dějové pasáže, které se mají odehrávat v bdělé realitě, se totiž příliš neliší od snových sekvencí, a to nejen svou vnější podobou, ale ani událostmi, jež se v nich odehrávají.

Naopak, zápletka filmu, zkonstruovaná podle osvědčeného modelu hitchcockovských thrillerů, připomíná paranoidní noční můru - hlavní hrdina, průmyslový vykradač cizích dnů (Leonardo DiCaprio) se stal obětí spiknutí, je pronásledován tajnými agenty a nemůže se vrátit domů. Proto přijímá nebezpečnou zakázku, která se nakonec ukáže být zrádnější, než se původně myslelo.

Zdánlivě složitý a příliš abstraktní rámec děje ale zároveň dává snímku tak otevřené pole k nejrůznějším akčním či jinak atraktivním scénám, o jakém se většině blockbusterů nesní ani v těch nejdůkladněji zkonstruovaných nočních fantaziích.

V různých úrovních snu, v nichž se hrdinové pohybují, se postupně rozehraje velkolepá automobilová honička, kde se kromě aut po silnici prohání také vlaková souprava, pěstní souboj odehrávající se v hotelové chodbě za stavu beztíže a bondovská bitka na zasněženém svahu.

Díky tomuto vršení různých typů akce, které jsou navíc precizně časově zkoordinované, má film velmi rychlé tempo a tah. Celkově vzato bude Nolanova novinka jistě jedním z klíčových filmů tohoto roku.

Související