Dalo se s tím počítat. Jméno režiséra Christophera Nolana budí mezinárodní pozornost fanoušků i odborné kritiky s každým novým filmem, který pošle do kin.

Poté, co skvostnými filmy Batman začíná a Temný rytíř pronikl i mezi nejmasovější publikum a získal si popularitu multiplexů, je "značka Nolan" nejen sázkou na uměleckou jistotu, ale i zárukou komerčních zisků, o nichž se dnes nesní ani Spielbergovi s Lucasem dohromady.

Netřeba asi připomínat, že jeho předchozí batmanovský film Temný rytíř vynesl v loňském roce jen na tržbách z kin přes jednu miliardu dolarů, čímž se zařadil mezi pět nejúspěšnějších filmových titulů v historii kinematografie - vedle tolkienovské klasiky Pán prstenů: Návrat krále Petera Jacksona nebo Cameronova spektáklu Titanic.

O snímku Inception (který český distributor nepochopitelně překřtil na Počátek, ačkoliv pro zápletku by bylo jednoznačně vhodnější využití významu "vnuknutí") se hovoří už rok. Není divu. Nolan vybudoval i pro svůj nový film Inception marketingovou strategii postupného dávkování informací podobně komplikovanou a důmyslnou, jak složitý je i děj filmu.

A ten diváky opravdu nešetří - ba co víc, i renomovaní zahraniční kritici přiznávají, že pro komplexní pochopení Nolanovy novinky je třeba Počátek vidět opakovaně. Nechybí tu nic, co pro Nolana bývalo signifikantní v předchozích filmech, tentokrát však mistr dedukce servíruje i něco navíc.

Počátek je vším, po čem Nolanovi fanoušci kdy toužili. Od prvních minut dynamická zápletka kombinující spektakulární akční žánr s psychothrillerem pro náročné, rafinovaně vystavěné a do detailů propracované paralelní světy, mnohovrstevnatý děj s několika vypravěčskými liniemi, práci s představivostí a obrazotvorností hlavních hrdinů - i se samotnými diváky.

Záběry, které člověka svou audiovizuální velkorysostí i stylizovanou imaginací zcela pohltí: třeba v momentě, kdy hlavní hrdina, DiCapriův Dom, staví se svou "architektkou", matrixovskou Ariadne (Ellen Page), první snový labyrint, ztrácí se hranice snu i reality nejen v ději, ale i v jeho řemeslně dokonalém filmovém pojetí.

Není divu, že fanoušci po prvním šoku a ochromení režisérovou originalitou a filmařskou i vypravěčskou invencí na serveru International Movie Database vystřelili stopadesátiminutovou epopej mezi tři nejlepší filmy v historii kinematografie. A není divu, že si Warner Bros brousí zuby na další miliardovou hranici tržeb. Vždyť už pět dní po světové premiéře má Nolanův Inception prvních sto milionů dolarů v kapse. A to je jenom Počátek, chtělo by se říct.

Inception však není "oddechový" komerční film pro běžné publikum. V postupném vrstvení děje, pro katarzi klíčových sloganů i komplikovaných narativních postupů se občas ztrácí nejen hrdinové ("ve kterém snu to vlastně nyní jsme?" ptá se ostatně v jedné sekvenci bezradná Ariadne), ale především diváci.

Ani nolanovským znalcům nezbývá než po paměti dohledávat rafinovaně poskrývané indicie nutné pro komplexní pochopení zápletky tu v antické mytologii, tu ve Freudově nauce o snech, tu ve starších Nolanových filmech. A tu a tam poněkud zklamaně odhalit, že i nejakčnější, nejzajímavější sekvence s tragickou smrtí na závěr byla pro hlavní hrdiny jen dalším snem (čili zjevným alibismem režiséra) - a děj pokračuje dál, jako by se nic nestalo.

Opakuje-li se to jednou, podruhé, potřetí, zůstávají člověku prakticky jen dvě možnosti: přistoupit na Nolanovu hru a prostě jen okouzleně zírat, anebo přemýšlet a po závěrečných titulcích (fascinováni nečekanou pointou) si koupit lístek na příští reprízu, aby si svou hypotézu potvrdil. Ve srovnání se současnou hollywoodskou produkcí to není málo. A pro producenty samé je to výsledek, o němž se jim ani nesnilo.

Související