Do dějiště probíhající Letní filmové školy v Uherském Hradišti během dnešního dne přijede jeden z nejvýznamnějších hostů letošního ročníku filmové přehlídky: proslulý britský režisér Ken Loach.

Čtyřiasedmdesátiletý tvůrce se zítra odpoledne setká s diváky a desítkami fanoušků během mimořádné tvůrčí dílny Masterclass a večer převezme Výroční cenu Asociace českých filmových klubů.

Ken Loach zároveň divákům Letní filmové školy osobně představí i některé své nejznámější filmové tituly. Chybět na "filmovce" nebude ani netypicky rozverná Loachova hříčka Hledá se Eric s fotbalistou Ericem Cantonou v hlavní roli, která loni nadchla i publikum na festivalu v Karlových Varech.

Hledání práce i důstojnosti

Ken Loach, tvůrce pozoruhodných filmů, jakými jsou Kes (1970), Lůza (Riff-Raff, 1991), Pršící kameny (Raining Stones, 1993) nebo Země a svoboda (Land and Freedom, 1995), přitom patří společně s režisérem Mikem Leighem mezi nejznámější filmové představitele sociálně-kritického realismu.

Aktéry Loachových neotřelých tragikomických dramat, jež empaticky zkoumají a nekompromisně pojmenovávají sociální a politické problémy thatcherovské i labouristické Velké Británie, jsou nejčastěji outsideři z dělnických tříd, kteří hledají nejen zaměstnání, ale i obyčejnou lidskou důstojnost.

Zástupci slabších sociálních vrstev, kteří žijí na okraji společnosti, jsou pro režiséra mnohem zajímavější než reprezentanti středních stavů: kvůli slangu, který používají (některé Loachovy snímky proto musejí být titulkovány i v anglicky hovořících zemích), kvůli nepředstíraným emocím i kvůli angažovanějšímu přístupu k životu.

Režisér, jenž do začátku devadesátých let pracoval převážně pro televizi, kde natočil více než dvě desítky dramat a dokumentů, pravidelně získává ocenění na "áčkových" mezinárodních festivalech. Pro Loachovy výrazně levicové názory však jeho filmy mají také řadu a priori předpojatých odpůrců.

Šest filmů pro české diváky

Režisérovu tvorbu, jež formálně navazuje na britské hnutí Free Cinema z padesátých let dvacátého století, na LFŠ představí šest snímků, natočených v rozmezí let 1998-2009.

S výjimkou tragikomického dramatu Výhybkáři (The Navigators, 2001), které zkoumá dopady privatizace britských drah na pracovní i na soukromé osudy několika yorkshirských železničních dělníků, ty zbývající filmy režisér natočil podle scénářů svého stálého spolupracovníka, skotského právníka Paula Lavertyho.

Uvedeny budou všechny tři snímky z jejich tzv. glasgowské trilogie. První dva filmy - Jmenuji se Joe (My Name Is Joe, 1998) a Sladkých šestnáct (Sweet Sixteen, 2002) - spojuje podobné téma. Jejich ústřední protagonisté, rok abstinující nezaměstnaný alkoholik středního věku a patnáctiletý mladík, jehož matka byla uvězněna, se potýkají s nedostatkem peněz a zapletou se s drogovým podsvětím, aby pomohli blízké osobě.

Třetí část volného triptychu, milostné drama Něžný polibek (A Fond Kiss..., 2004), se zamýšlí nad společensky nepřijatelným vztahem mladého pákistánského přistěhovalce "druhé generace" a impulzivní irské učitelky z katolické školy.

Cantonovy rady do života

Zatím největší divácký i kritický ohlas, zviditelněný ještě hlavní trofejí, Zlatou palmou, na MFF v Cannes, získalo drtivé historické drama Zvedá se vítr (The Wind That Shakes the Barley, 2006). Film z pohledu dvou bratrů prozkoumává různé aspekty irského národně-osvobozeneckého boje proti britské nadvládě na začátku dvacátých let minulého století.

Nejodlehčenějším snímkem z Loachovy kolekce, která je v Hradišti k vidění, je "sportovní" komedie Hledá se Eric (Looking for Eric, 2009). Titulní roli v příběhu frustrovaného pošťáka, jemuž začne dávat "rady do života" zbožňovaná fotbalová ikona, vytvořil bouřlivácký francouzský útočník Eric Cantona, který v letech 1992-1997 oblékal dres Manchesteru United a po skončení své kariéry se věnuje herectví.

Související