Když se městští úředníci na jaře pokoušeli setkat se Sogenem Katem, kterému by podle záznamů mělo být 111 let, jeho příbuzní je pokaždé vyprovodili s vysvětlením, že starému pánovi se vede dobře a že nechce být rušen. Na konci července už návštěvě bytu asistovala policie, která na lůžku pod přikrývkou našla mumifikované tělo oblečené do pyžama.

Pro překvapivý nález měla Katova vnučka vysvětlení. Dědeček se prý před třiceti lety v pokoji uzavřel s tím, že chce být živým buddhou. Podle odborníků zemřel nejspíš krátce poté.

Policie nyní vyšetřuje, zda členové Katovy rodiny Sogenovu smrt úmyslně nezatajovali, jen aby mohli nadáli dostávat jeho penze. "Museli vědět, že je už po léta mrtvý, a přitom se chovali, jakoby se nic nestalo," zlobí se úředník tokijské sociální péče Jutaka Muroi.

Po aféře s nálezem třicet let staré mumie začaly úřady s revizí dosavadních seznamů "superseniorů". Dosud zjistily, že nemohou najít stopu o nejméně dvou stech "nadstoletých". Těch je nyní v Japonsku 40 399, z toho 87 procent žen.

Mezi pohřešovanými je jednadvacet lidí, kteří by měli být starší než oficiálně nejstarší osoba v Japonsku, které je 113 let. Snad nejbizarnější případ představuje žena, které by mělo být 125 let, která má registrované bydliště v domě na místě, kde je už od roku 1981 městký park.

Za nedostatky ve statistice může nynější systém. "Není možné kontrolovat, kdo je naživu, a kdo ne... Pokud někdo něčí smrt nenahlásí," říká Midori Kotani z Dai-Ichi Life Research Institute, "důchodový systém předpokládá, že lidé jsou dobří a že neschovávají mrtvé v bytě."