Peter Matthiessen je krásný chlap. Něco takového se dá říct jen o málokterém třiaosmdesátníkovi, ale na něj to sedí.

Má vláčné pohyby člověka, zvyklého neumdlít na nekonečném treku. Jeho pozorné hnědé oči v ostře řezaném obličeji si vás okamžitě přitáhnou a nepustí. Je to typický pohled zenového mistra, který vidí víc než ostatní, protože je zvyklý soustředit se na detail.

A směje se tak, že mu neodoláte a přidáte se, jako byste byli jeho odrazem v zrcadle. Jako třeba když jsem se ho zeptala: "Je pravda, že jste viděl yettiho?" Naklonil hlavu na stranu. "Ha há!" zachechtali jsme se stereo.

Ale s tím yetim se to o něm říká. Na blozích různých nadšenců pro cesty do asijských velehor a pro putování do hlubin duše jsem to četla nejednou: "Matthiessen je jediný, kdo zahlédl yetiho. Nechce to přiznat, aby lidi to sněžné člověkozvíře nerušili." Vlastně se tomu ani nedivím. Kdo jiný by mohl být v podobném podezření než autor Sněžného levharta, kultovního cestopisného deníku o putování po odlehlých koutech Nepálu? Ta kniha vyšla v roce 1978 a od té doby ji vydávají znovu a znovu v mnoha jazycích.

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se