Málokterý mladý byznysmen budí v globálním světě nových technologií takovou pozornost. A takové emoce.

Mark Zuckerberg se v pouhých šestadvaceti letech stal nejmladším miliardářem na světě – a vše jen díky nápadu, který vznikl v roce 2003 v jeho zatuchlém pokojíku na koleji Harvardské univerzity.

Do kin přišel pravý komiksový film, Scott Pilgrim kope za mladou generaci - čtěte ZDE

David Fincher obsadil agenta 007 do amerického remaku Milénia - čtěte ZDE

Z interaktivní studentské ročenky a uzavřené sítě, kde si spolužáci vyměňovali fotky z večírků a zadání přednášek, se stal globální fenomén, který nyní denodenně využívá přes 500 milionů obyvatel planety.

Facebook ovládl nejen jejich soukromí, ale též byznys, mediální obsahy, politické kampaně, reklamní sdělení, veřejný prostor. A všechna tato data dodnes vlastní jediný člověk. Mark Zuckerberg.

Namísto snílka tvrdý byznysmen

Není divu, že se jeho příběh zalíbil jedné z nejtalentovanějších tvůrčích dvojic současného Hollywoodu – režisérská ikona David Fincher a scenárista Aaron Sorkin však svůj pohled na Facebook nepojali jako oslavu jednoho geniálního nápadu.

Naopak. Snímek The Social Network (namísto původně anoncovaného Života online vstupuje Fincherova „Sociální síť“ ve čtvrtek i do českých kin pod anglickým názvem) je mistrovsky  vystavěným psychologickým thrillerem, který namísto laciných gest a prázdných vizuálních efektů plně využívá ty nejjednodušší filmové a vypravěčské postupy a brilantně pointované dialogy.

Jako je jednoduše působivý a geniální samotný Facebook, je taková i jeho filmová podoba.

Snímek The Social Network inspirovala soudní pře, kterou před časem proti Zuckerbergovi rozpoutali jeho někdejší obchodní partneři – a zároveň bývalí spolužáci z Harvardu, bratři Winklevossovi a také jeho někdejší nejbližší přítel, spoluzakladatel sociální sítě Facebook Eduardo Saverin.

Ti geniálního matematika Zuckerberga nařkli, že jim nápad s internetovou ročenkou vlastně ukradl a následně je z projektu, který začal s dynamicky rostoucí křivkou uživatelů po celém světě prudce nabývat na hodnotě, obratně vyšachoval.

Sympaťák Zuckerberg? Spíš zlostný sociopat

Fincherův film je líčen v několika časových a dějových rovinách – jako retrospektivní útržky vzpomínek a svědectví předložených při soudním jednání porotě (tedy divákovi).

Chronologie ani dějové smyčky však u Finchera nepůsobí nijak rušivě, protože je tvůrce Klubu rváčů a slavného thrilleru Sedm nepřetěžuje novými a novými postavami.
Ze Sorkinova scénáře naopak postupně vyvstává velmi ostrý, plastický obraz zrodu jednoho geniálního nápadu, a zároveň jednoho velmi problematického, nejednoznačného hrdiny, který se v klíčových momentech „namísto loajality k jedinému opravdovému příteli, kterého kdy měl“ často nevyhne morálnímu selhání.

„Když chcete mít půl miliardy přátel, nejde to, aniž byste získali i pár odpůrců,“ – tak zní ústřední motto filmu i Zuckerbergovo osobní heslo. Nelze tvořit, abyste něco nezničili, kreativita neexistuje bez destrukce.

Namísto oslavné ódy na mladého vizionáře moderního internetového věku zkrátka Fincher Marka Zuckerberga (ve vynikajícím podání herecky přesného Jesse Eisenberga) líčí spíš jako zlostného sociopata.

Sice prudce inteligentního, ale veskrze nesympatického, zakomplexovaného studentíka, kterého spolužáci  – a zejména spolužačky – vcelku právem považují za zlostného, samotářského podivína marně toužícího prosadit se do elitního klubu vyvolených.

Přátelství na Facebooku neexistuje

„O peníze tu nejde, jde o to, co teď znamenám,“ svěřuje se Zuckerberg, který si oslněn virtuálním světem, kde vás všichni najednou považují za hvězdu, neuvědomuje, že osamělejší vlastně nikdy nebyl.

A že nové „přátelství“ se zkrachovalým bonvivánem a internetovým hochštaplerem Seanem Parkerem, někdejším zakladatelem hudební sítě Napster (hraje ho, byť na malé ploše, famózní Justin Timberlake), mu rozporuplnou image životního outsidera vylepšit nedokáže. I když máte půl miliardy virtuálních přátel a na kontě sedm miliard dolarů.

Finchera však ani nenapadne moralizovat, soudit, či interpretovat pravdu po svém. Žádný charakter tu není veskrze pozitivní, nikdo tu však není ani prvoplánovým padouchem.

Na sklonku roku působí Fincherova „Sociální síť“ jako zjevení. Jedna z největších, a přitom paradoxně nejméně nápadných filmových událostí letoška je zároveň horkým adeptem na Oscara za scénář a herecké výkony. Zcela právem.

Související