DIVADLO

Lenka Plachá a Marek Hladký
Zaslíbení
Mahenovo divadlo v Brně. Premiéra 28. ledna

Nová inscenace brněnského Národního divadla nazvaná Zaslíbení sahá po látce s velkým dramatickým potenciálem. Vztah krasobruslařky Hany Maškové a textaře Jiřího Štaidla, který "završila" tragická smrt obou milenců po střetu s nákladními auty, se zdá jako stvořený k tomu, aby se stal legendou. Divadelně atraktivní je i doba, kdy se příběh Hany a Jiřího odehrává, symbolicky rozpůlená sovětskou okupací na období naděje a beznaděje.

Autoři textu – psychiatryně Lenka Plachá, vyzbrojená odborností v "práci s energiemi a vztahovými systémy", a dramaturg divadla Marek Hladký – nepochybně nastudovali maximum dostupných informací. Události, které považovali za klíčové pro životy svých hrdinů i společenskou situaci, odpovědně přepsali do ilustrativních scének v divadelním klubu, na bruslařském stadionu či v americkém hotelu. Roli osobně nešťastné, nicméně fatální bestie přisoudili Hančině matce. Ve hře vystupují i postavy jako Karel Gott, skladatel Karel Svoboda, hudební kritik Jiří Černý či uměnímilovný tajemník ÚV KSČ Miler alias Kapek.

Mezi dokumentem a kýčem

Místy text připomíná psychiatrickou diagnózu (například schizofrenní monolog paní Maškové před zrcadlem) proloženou pseudoduchovními vsuvkami o víře. Je tu i soulož protagonistů za doprovodu hromů a blesků, které ukazují na osudové předurčení. Ale většina dialogů jako by vypadla z telenovely nebo červené knihovny: "Všechno je možné jménem lásky."

Mytizace života známých osobností není v současném divadle nic nového. Vzpomeňme třeba úspěšnou hru autorů Petra Kolečka a Tomáše Svobody Jaromír Jágr, Kladeňák. I v ní se jedná o pokus vystavit současného hrdinu srovnání s měřítky antických reků. Děje se tak ale - přes vážně míněné podtexty - s velkou nadsázkou, humorem a také divadelním instinktem a talentem, což se o Zaslíbení opravdu říct nedá.

Upoutávka na inscenaci Zaslíbení (text pokračuje za videem)



Text Plaché a Hladkého je lineární, nedramatický. Žánrově na pomezí dokumentárního pásma a kýče. Režíroval ho šéf činohry brněnského Národního divadla Zdenek Plachý, kontroverzní osobnost a také manžel spoluautorky. Při sledování inscenace se nelze zbavit pocitu, že patos režie souvisí s mesianistickými ambicemi tvůrců (ty jsou patrné už z Plachého a Landova muzikálu Tajemství Zlatého draka). Ale také, a možná i především, kamufluje zcela prozaický "přesah" komerční.

Řada scén působí jako nezamýšlená parodie, takže se paradoxně můžeme – byť perverzně – nešikovností tvůrců i pobavit. Neznámý tragický moment z dětství Maškové inscenačně prolíná do jejího fyzického sblížení se Štaidlem ve Špindlerově Mlýně. Ochotnicky inscenovaná scéna, kdy Hančin otec spáchá sebevraždu poté, co zavraždil její dva bratry, prosvícená "božími" paprsky, by jistě obstála v České sodě nebo časopisu Sorry. O zobrazení příslušníků StB jako vášnivých šachistů provádějících psychotronické experimenty ani nemluvě.

Tohle nic nezachrání

Profesionálně suverénní výtvarný koncept Daniela Dvořáka má uměřený retrostyl. Děj provázejí videoprojekce (Tomáš Hrůza) v obrysu televizní obrazovky. Kolážovitě se v nich střídají dokumentární záběry a náladotvorné sekvence. Za hranou kýče se ocitá baletní doprovod, jeho choreografie i kostýmy. Zvlášť pikantní je taneční tryzna Ă la balet Československé televize na pozadí záběrů ze sovětské okupace.

Jiří Suchý hovoří o Jiřím Štaidlovi (text pokračuje za videem)



Někteří herci hrají "o zlatou tělku". Například Jan Grygar jako funkcionář ČSTV předvádí kreaci odpudivého bafuňáře s využitím všech myslitelných šmíráckých fint. Ale většina interpretů je v tom nevinně. Ján Jackuliak (Štaidl) i Klára Apolenářová (Mašková) v rámci možnosti zacházejí se skutečně prekérními dialogy cudně a pokoušejí se svým postavám vtisknout uvěřitelný charakter.

Uměleckou úroveň díla, které osudovost lásky pojednává na úrovni poradny společenské revue nebo poeticky naladěné kartářky, však nic a nikdo zachránit nemůže.

 

Krasobruslařku Hanu Maškovou hraje v inscenaci Zaslíbení Klára Apolenářová a textaře Jiřího Štaidla ztvárnil Ján Jackuliak

Související