KNIHA

J. A. Pitínsky
Všecko napsané
Větrné mlýny, 2010
910 stran, 1249 Kč

Brněnské nakladatelství Větrné mlýny se odhodlalo k odvážnému kroku - vydalo sebrané spisy Všecko napsané s podtitulem Hry, prózy, básně, hrůzy divadelního tvůrce, literáta a překladatele Jana Antonína Pitínského. Jedná se z několika důvodů o odvážný krok. Prvním důvodem může být fakt, že v současnosti vydávat dramata se mnohdy rovná nakladatelskému harakiri. Druhým a možná i větším riskem je nazvat svazek Všecko napsané.

Přestože J. A. Pitínský navenek tvrdí, že od roku 1992 nenapsal ani řádku, pomineme-li scénáře k inscenacím, těžko mu lze toto tvrzení uvěřit, neboť je rozeným mystifikátorem.

Všecko napsané je luxusně vydaným, navíc v noci fosforeskujícím svazkem všeho napsaného v letech 1985 až 1992, kdy se autor údajně literárně odmlčel. Kniha tak shrnuje většinu toho, co již bylo publikováno, s tím, že svazek doplňuje několik neznámých rukopisů a fragmentů.

Z dramat, próz i básní je zřejmé, nakolik je Pitínský sečtělým spisovatelem, jenž nešetří odkazy na práce jiných prozaiků či dramatiků. Například slavné a mnohokrát inscenované drama Matka je mrazivou parodií nejen na socrealistické divadelní hry, ale hlavně na jazyk tehdejšího plebejského proletariátu. Ostatně sám jazyk je do značné míry hlavním hrdinou všech textů.

J. A. Pitínský si libuje jak v různých nářečích, humpoláckých i sofistikovaných dialektech, ale i v až barokně či symbolisticky košatém stylu. Ve svých surreálných a groteskních textech osciluje mezi manýrou, výraznou stylizací a šestákovou krutostí jednotlivých obrazů či jednání. Autor je tak rozkročen mezi několika epochami, všechna jeho díla se od sebe sice značně liší, ale i tak jim je společná ironie spojená s melancholií, která vyvěrá ze staromilecké stylizace, ale i poťouchlosti.

Bohužel se však literární tvorba dodnes nachází ve stínu inscenací J. A. Pitínského a svazek sebraných spisů dokazuje, jak je sice ojedinělým, ale literárními kruhy stále nedoceněným autorem. To je však obecný problém, jakmile se kdosi vymyká jednoznačnému zařazení typu básník nebo režisér, stává se osobou, která pouze uvádí do nejistoty.