Instalace, videa, záznamy performancí, výtvarná práce s texty, divadelní hry, tvorba ve specifických prostorách. Vizuální umělec Ján Mančuška, který v pátek zemřel v Praze, měl široký záběr, vysokou prestiž a byl zván na významné mezinárodní přehlídky současného umění, jakou je například evropské biennale Manifesta.
Narodil se v roce 1972 v Bratislavě, absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze, kde žil od roku 1978. V roce 2004 zde získal Cenu Jindřicha Chalupeckého.
Mančuškova subtilní díla se začala objevovat na společných výstavách mladší výtvarné generace v druhé půlce devadesátých let, ale už za několik roků se Mančuška stal jedním z mála tuzemských umělců velmi úspěšných v zahraničí. Jako jediný český umělec měl newyorského galeristu.
Výtvarníkem roku je Ján Mančuška – čtěte ZDE
Ján Mančuška: Snažím se umění vrátit do muzea – čtěte ZDE
Nejdřív je děkovačka, ale za co? – čtěte ZDE
Výtvarník Mančuška dokazuje, že i myšlenka může být umění – čtěte ZDE
Na konci devadesátých let působil Mančuška spolu s Josefem Bolfem, Janem Šerých a Tomášem Vaňkem ve skupině Bezhlavý jezdec. Nejprve se věnoval malbě a kresbě, pak ho začaly více zajímat konkrétní předměty a nejbližší okolí, které konceptuálním způsobem přenášel do galerijního prostoru.
Jeho práce nesou sociální podtext a nechyběly na žádné důležité tematické výstavě – například Perplex ve Špálově galerii, Maxisklad v Mánesu či Vzdálené podobnosti ve Veletržním paláci. Pro svou globální srozumitelnost zaujaly i zahraniční kurátory.
Mančuškovo dílo se dotýká jazyka, jeho smyslu a přesahuje do architektury, designu a životního stylu. V posledních pěti letech měly jeho práce literární formu i zaměření. Často to byly různé texty, které se vztahovaly buď přímo k místu, v němž byly předváděny, anebo zkoumaly vztah času a prostoru vyprávění k času a prostorovému zážitku diváka.
Zabýval se reflexí umění a jeho dějin i tím, jak bývá umění dnes recyklováno. Začal se také soustředěně zabývat filmovým médiem.
Loni měla v pražském Divadle Archa českou premiéru Mančuškova inscenace Hra pozpátku, v níž autor kombinoval divadelní, literární i výtvarné prvky a zároveň významně zapojoval diváky. Představení bylo už předtím s velkým ohlasem uvedeno v Královském dánském divadle v Kodani. Úspěšný byl také jeho projekt Neviditelní - hraní v sekvencích, kterým se kromě Prahy představil také v Německu a Švédsku.
V roce 2009 byl Mančuška svou instalací zastoupen v newyorském Muzeu moderního umění (MoMA) na unikátní výstavě poválečné a soudobé kresby ze sbírek nadace Judith Rothschildové. Autor se tak zařadil po bok malíře Františka Kupky a fotografů Františka Drtikola a Antonína Kratochvíla, jejichž díla se dostala do stálé kolekce MoMA.
