Obrazy Ivana Ouhela (1945) jsou přímočaré, pouze kombinace sytých barev nanášených štědře na velké plochy pláten stačí, aby vyvolaly citovou reakci.

Výstava v Galerii České pojišťovny vzbuzuje otázku, proč vlastně uznávaný malíř zůstává ve stínu stejně výrazných souputníků.

Ivan Ouhel patří do volného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece, ke kterému se hlásí také Jiří Sopko, Jiří Načeradský, Michael Rittstein nebo Kurt Gebauer.

Ouhelovo jméno je často slyšet v souvislosti se soubornými výstavami, avšak samostatnou přehlídku měl naposledy před dvěma lety. Aktuální výstava představuje zhruba desítku velkých pláten z devadesátých let.

...

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé. Děkujeme za vaši přízeň.
Obsah starší než měsíc je součástí archivu a do článků zdarma se nepočítá. Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.
Předplatit od 199 Kč / měsíc
Máte již předplatné?