Přední česká sopranistka a držitelka Ceny Thálie Milada Šubrtová zemřela v pondělí v Praze ve věku 87 let. Dlouholetá sólistka opery Národního divadla a přední česká sopranistka působila více než 40 let na scéně Národního divadla. Patřila k pěveckým oporám tamní opery, její repertoár byl mimořádně rozsáhlý, obsáhl role od lyrických a koloraturních partií až k úlohám dramatickým. Za celoživotní mistrovství získala v roce 1999 Cenu Thálie.

Milada Šubrtová, rodačka z Lhoty u Kralovic (24. května 1924), přitom zpěv studovala pouze soukromě u tenoristy Zdeňka Knittla a začínala v ochotnickém divadle. Přesto podle odborníků patřila k největším hvězdám na českém operním nebi.

Extratřída

Šubrtová byla podle hudebního publicisty Jana Králíka velkou legendou, za kterou není náhrada v repertoárové šíři a přirozenosti, s jakou dokázala s velmi jemným herectvím vytvářet vždy věrohodné postavy.

"Byl to hlas světové extratřídy, který zůstal v celoživotní službě českému opernímu umění, téměř výhradně na scénách ND. Byl to hlas velmi oblý, rovný, úžasně objemný. Dokázala při zachování veškeré krásy dominovat jakkoli silnému ansámblu," zdůraznil Králík. Šubrtová byla podle něj pracovitou a skromnou umělkyní oddanou svému povolání.

Muzikolog Ivan Ruml upozornil také na její "neobyčejný hlas s rozsahem tří oktáv, kterým disponuje málokterý pěvec". Její technicky dokonalý hlas vynikal virtuosní koloraturní technikou i dramatickým zvukem, byla schopna zvládnout i party mladodramatického a vysokodramatického oboru, k němuž se dopracovala přirozeným zráním.

"Když skončila Maria Callasová, chtěl ji vídeňský agent nahradit Miladou Šubrtovou, ale tehdy to nebylo možné z politických důvodů, protože běžně od nás zpěváci nevyjížděli. Navíc paní Šubrtová chtěla zpívat v češtině i italské opery, protože milovala český jazyk a literaturu. Říkala, že když zpívá česky, má to citový náboj. Chtěla přesně rozumět každé slabice a každému slovu, aby do toho vložila emoce," podotkl Ruml.

Odmítla emigrovat

Slavná operní diva nedostala podle něj dostatečný prostor k rozvinutí mezinárodní kariéry, její kvality byly hodny milánské La Scaly nebo newyorské Metropolitní opery. Navzdory lákavým zahraničním nabídkám totiž nechtěla emigrovat, a to nejen kvůli své matce, kterou by podle Rumla nikdy neopustila.

"Neměla bohužel děti, a to myslím, že jí trápilo, nicméně pro kariéru zpěvu tady u nás udělala naprosto všechno. Na domácí scéně ocenění ale dostala," řekl Ruml. Zahraniční publikum mohlo její kvality ocenit na koncertních pódiích a na uměleckých zájezdech ND.

Hudební publicista Miloslav Pospíšil popisuje Šubrtovou v knize Z operního Olympu - Pěvecké legendy 20. století jako osobnost mimořádné vokální erudice. Pěvkyni patřil podle něj obdiv i úcta několika generací tuzemského divadelního publika za výkony v řadě rolí. "Vytvářela vokální party, jež neměly konkurenci ani ve světovém kontextu, což dokazují i některé její gramofonové nahrávky, patřící již dávno ke zvukovým bestsellerům," píše.

Operní kritička Věra Drápelová připomněla, že Šubrtová byla jednou z největších hvězd generace nazývané Zlatá garda ND, která byla na vrcholu v 60. letech minulého století. Tehdy byla první česká scéna velmi dobře hodnocená v zahraničí.

"Šubrtová měla krásný hlas, dokonalou techniku a českou výslovnost. Ona tvořila v době, kdy se všechno nedělalo v originále a zpívalo se v překladech. I z nahrávek je znát, jak uměla dokonale česky zazpívat i nečeskou operu," dodala Drápelová.

Život v Národním

První divadelní angažmá získala v roce 1945, když přijala nabídku do souboru nově vzniklé pražské Opery 5. května. A byla to určitě šťastná volba, neboť se zde nejen potkala s řadou vynikajících pěveckých osobností, ale především hned v počátku kariéru dostala možnost velkých rolí - byla tam například Esmeraldou i Mařenkou v Prodané nevěstě, Vlčenou v Braniborech v Čechách, Frasquitou i Micaelou v Bizetově Carmen nebo Musettou v Pucciniho Bohémě.

 

Jelikož v roce 1949 byl soubor Opery 5. května začleněn do souboru Národního divadla, stala se i Šubrtová členkou české první scény. Oslnila svým mimořádným hlasem s rozsahem tří oktáv, který technicky dokonale ovládala, a postupně se vypracovala v jednu z klíčových osobností souboru.

 

Zpívala tam Mozartovu Paminu i Donnu Annu, Čajkovského Taťánu, Gounodovu Markétku, Verdiho Lady Macbeth, Pucciniho Musettu, Tosku i Turandot, Wagnerovu Sieglindu a mnohé další. Nejbližší jí však byly role klasického českého repertoáru - Smetanova Jitka, Krasava i Libuše, Fibichova Šárka, Dvořákova Kněžna či Janáčkovy Jenůfa a Emilia Marty (Věc Makropulos).

Její životní rolí se však stala další velká postava české opery - Dvořákova Rusalka. Tu nastudovala v roce 1955 s dirigentem Zdeňkem Chalabalou. Tato její kreace byla pod stejným dirigentským vedením a hvězdným obsazením dalších rolí (Ivo Žídek, Eduard Haken) nahrána na gramofonové desky. Nahrávka se stala legendární a Šubrtová pro mnohé nedostižnou Rusalkou.

Podle kritiků Šubrtová v Rusalce naplnila svůj smysl pro citovou bohatost postavy a obdařila ji nejen krásným hlasem velkého tónového rozsahu a nevšední kovové barvy, ale i zjevem.

Milada Šubrtová se rovněž věnovala koncertní činnosti, často nahrávala pro rozhlas a televizi a natočila řadu gramofonových desek. Její hlas zní také ve filmovém zpracování opery Dalibor (Milada) i ve filmové verzi Rusalky.

Poslední rozloučení s rodačkou ze Lhoty u Kralovic bude neveřejné.