Je to, jako když zemře někdo z rodiny, lituje smrti Škvoreckého jeho přítel

Zástupci spisovatelské obce i politici oceňují Josefa Škvoreckého, který dnes zemřel v Torontu, za jeho přínos literární i za exilovou vydavatelskou činnost.

Jeho kanadské nakladatelství 68 Publishers vyzdvihl předseda vlády Petr Nečas, ministryně kultury Alena Hanáková i písničkář, spisovatel a předseda Českého centra PEN klubu Jiří Dědeček.

Smutný rok pro literaturu

"S hlubokou lítostí jsem přijal zprávu o úmrtí spisovatele Josefa Škvoreckého. Velice si vážím jeho přínosu pro českou literaturu a jeho významu pro šíření myšlenek, které symbolizovalo významné exilové nakladatelství 68 Publishers," uvedl v tiskové zprávě premiér Nečas.

Podotkl, že se Škvoreckým odchází po Arnoštu Lustigovi, Jiřím Grušovi, Ivanu Jirousovi a Václavu Havlovi během jednoho roku další výrazná osobnost české literatury.

Ministryně kultury Hanáková vyjádřila lítost nad úmrtím spisovatele, jehož díla měla ráda. "Jsem přesvědčena, že český národ ztrácí jednoho z nejlepších spisovatelů, který dokázal ve svém díle vystihnout povahu obyčejných lidí, především v době totality," řekla Hanáková.

Zdůraznila, že Škvorecký byl vynikající publicista a výborný překladatel. Díky jeho kanadskému nakladatelství 68 Publishers, které vydávalo exilovou literaturu, se ke čtenářům mohla dostat díla, která by k nim jinak cestu nenašla, uvedla ministryně.

Ztráta pro mladou generaci

"Hodně mě ovlivnil Inženýr lidských duší. Když jsem vyhrál Cenu Josefa Škvoreckého, vyměnili jsme si následně ještě několik mailů. Už tehdy si stěžoval na zdraví, ale intelektuálně byl stále bystrý. Sledoval, co tady vychází, lidé mu to posílali do Kanady. Myslím si, že to je jeden ze základních kamenů moderní české prózy a je škoda, že nebyl v Čechách. Že se s ním moje generace nemohla více setkávat," řekl pro server IHNED.cz Tomáš Zmeškal, který v roce 2009 získal Cenu Josefa Škvoreckého za románový debut Milostný dopis klínovým písmem.

Škvorecký ovlivnil také kariéru režiséra a spisovatele Jana Nováka, který pro IHNED.cz řekl: "Josef Škvorecký zasáhl velice zásadně do mého života. Určitě bych psal, ale neměl bych to tak lehký, jako s jeho pomocí. Kdoví, jestli bych u toho zůstal," říká spisovatel, scenárista a režisér Jan Novák, který od svých sedmnácti let žil v emigraci v Chicagu. "Popisuju to ve své nové knize Hic a kosa v Chicagu. Oslovil mě po té, co četl mou studentskou povídku, která vyhrála cenu na chicagské univerzitě. Škvorecký řekl, že kdybych měl víc takových povídek, že mi je vydá. Dopsal jsem tedy čtyři další a vyšlo to jako Striptease Chicago."

Jeho život byl krásný

Dědeček řekl, že je z úmrtí Škvoreckého "strašně smutný", ale na druhou stranu kvitoval, že spisovatel zemřel ve věku, jehož se "někteří z nás neodvažují dožít". "Zůstává za ním jeho neuvěřitelné dílo spisovatelské i vydavatelské a myslím, že starost, jakou věnoval české literatuře v tuzemsku i v exilu, ocení až příští generace," uvedl Dědeček.

Dodal, že Škvoreckého život byl krásný a stesk je mírněn tím, jak vysokého věku se Škvorecký dožil a jaké dílo po něm zůstalo. "Mám k němu speciální osobní vazbu, protože mi vydal knížku Reprezentant lůzy, a vzpomínám, jak jsem mu hrál v Náchodě, když do České republiky přijel oslavit své narozeniny," dodal.

"Nejdřív Gruša, pak Magor Jirous, všechno lidé, kteří mi byli blízcí, pak i Václav Havel a teď Škvorecký. I když člověk ví, že na tom ten druhý už není moc dobře a jste na to připravený, tak stejně vás to zasáhne. S Josefem jsme si byli velmi blízcí," řekl spisovatel Jiří Stránský.

Škvoreckého označil za svého učitele, který ho uvedl do světa literatury. "Dával mi naprosto úžasné rady. Řekl mi třeba, abych se učil psát dialogy podle Hemingwaye, že on se to ze začátku taky takhle učil. Když už někdo vynalezl žárovku, proč to dělat znovu?" zavzpomínal na svého dlouholetého přítele Stránský.

Vaculíkův pohled

Spisovatel Ludvík Vaculík se se Škvoreckým potkal osobně pouze jednou. "Bylo to v době, kdy vydal prvně Zbabělce. Byli jsme spolu pozvání na jakousi diskusi o životě a literatuře. Od té doby jsem se s ním osobně nesešel, ale měl jsem a četl jsem všecko, co vydával," vzpomínal Vaculík.

Ve Škvoreckého exilovém nakladatelství také vyšel poprvé Vaculíkův Český snář. "Když měl potom vyjít Česky snář po revoluci tady u nás, požádal jsem nakladatelství Atlantis, aby převzali Škvoreckého úpravu. Bylo to na památku a abych uctil a poděkoval mu," řekl Vaculík.

Ze spisovatelova skonu byl velmi dojatý i Škvoreckého dlouholetý spolupracovník a přítel, hudební publicista Lubomír Dorůžka. "Je to, jako když umře někdo z rodiny," řekl. "Věděl jsem o jeho zdravotním stavu, do jisté míry jsem tu zprávu očekával, ale přesto se mi o tom nechce mluvit," dodal publicista, jehož korespondenci se Škvoreckým s názvem Psaní, jazz a bláto v pásech vydalo nakladatelství Literární akademie v roce 2007.