Věra Stiborová

Otavín

2012, Torst

Listopadové ráno se ploužilo světnicí líně, strop zůstával v šeru. Marie vstala, zatopila a teď si tiskla k hrudi teplou konvici s čajem a pochvalovala si, jak je spokojená, že před lety odmítla místo v Praze a zůstala až do své penze mistrovou pletařského závodu a v rodném domku.

Pára z čaje z mladého jahodiní a jarní smrčiny unikala zpod porcelánového víčka. Ticho. Marii se samotářství líbilo, do domu pouštěla jen starého přítele zahradníka, člověka dobrého a moudrého. Když takto vzdávala hold počínajícímu dni, přeletělo před hlubokým čtvercovým oknem hejno havranů něčím vyplašených. A zas.

V zahradě jakýsi vzruch. Marie postavila konvici na dřevěnou desku stolu a strnula: přes opukovou zeď, za níž ležela už jen předměstská pole, se vymrštil v místě, kde se doširoka větvila kdouloň, jeden skok a druhý, a zmizel. Nebyl to jen stín, v tom prvním rozbřesku se to Marii jen zdálo, byl to mladý muž podle obratného skoku, muž v plátěných kalhotách a plandavé košili a v masivních šněrovacích botách.

Horní větev stromu výrazně načrtnutá na pozadí žlutobílé zdi z opuky se dosud chvěla jako tětiva po vystřeleném šípu.

Mariina jistota, Mariino štěstí bylo pryč. Kdo tu byl? Kdo tu je a co tu dělá? Chvilku stála opřená o hranu stolu ohlazenou třemi generacemi rukou a pak se rozhodně vydala přes studenou síňku do slepičího dvorka, tam obešla roh stavení, prošla drátěnými dvířky do mírného svahu, kde měla pár zeleninových záhonů, teď zpustlých, a vešla do potemnělého sadu. Dnilo se těžce.

Od řeky se valily řídké páry a plazily se spolu s nízkými mračny travou zbělenou jinovatkou. Z polehlých kopřiv se vynořil černý kocour a civěl na Marii žlutýma očima, tlapku nakročenou, ve střehu. Něco se tu děje. V namrzlé trávě byly čerstvé lidské stopy. U sousedů se rozštěkal pes. Z druhé strany další pes. Z druhé strany další pes. Někdo tu byl. Marie otevřela dveře kolny, ty strašidelně zavrzaly. Kocour jediným skokem zmizel. Marie obezřetně nahlížela dovnitř: zahradnické náčiní, lísky s ovocem a pár lahví se zavařeninou.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.