Národy všech dob se vždy vyhýbaly vyslovování jmen bytostí, událostí a stavů, jichž se obávaly. Jak známo, o kom se mluvívá, nedaleko bývá. Tak ani nevíme, jak se třeba původně slovansky jmenoval medvěd - jeho jméno se vždy z bezpečnostních důvodů takto opisovalo - říká se tomu "tabuový opis" - tedy ten, který ví o medu. Podobně se říkalo "rohatý" namísto "ďábel" atd. I v souvislosti se smrtí jsou slovní tabu prastará - odešel navždy, zesnul, zde odpočívá, očekává slavné vzkříšení...

Zvláštní zacházení

Soudě z tohoto se musí přítomná doba děsit stále většího počtu jevů. Fenomén sám přišel v náznacích už dávno před příchodem "politické korektnosti": už v době meziválečné se u nás začalo říkat "pomocnice v domácnosti" namísto "služka". Byla to samozřejmě dál služka a sloužila, jak ji panička komandovala, ale jaksi se už neslušelo říkat to "natvrdo" - mohlo by to urazit něčí jemnocit. Děsivé a všeobecně známé byly tabuové opisy a kryptonymy totalitních režimů: "konečné řešení", "zvláštní zacházení", "nápravně-výchovné zařízení", "bratrská internacionální pomoc" atd. Zájemci nechť nakouknou do Orwellových textů, které řeknou o jazyce a jeho potenciálních nepravostech víc než pojednání profesionálních lingvistů. I Klempererovy práce o jazyce třetí říše jsou velmi poučné.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se