V životě bendžisty a farmáře Earla Scruggse, který v noci na čtvrtek zemřel ve věku osmaosmdesáti let, nebylo šťastnějších let než za druhé světové války. Sotva dvacetiletý rodák ze Severní Karolíny tehdy prodal koně, přes den sám dřel jako herka ve mlýně, jen aby nemusel narukovat, a po večerech s bendžem dělal dojem na holky. Doneslo se to až k Billu Monroeovi, otci bluegrassu neboli tehdy vznikajícímu “kotlíkářskému country”.

Když slyšel, jak samouk Scruggs bleskově drandí po pražcích – neobvyklou technikou tří prstů –, spadla mu čelist. Stejně jako jeho kapelníkovi strýčkovi Daveovi, a ten si na čelist dával pozor, protože v ní měl ošklivý zlatý zub. Scruggs ke kapele narukoval ještě ten večer a odstartoval tak zásadní etapu v dějinách americké hudby.

Co s nažehleným oblekem

Ačkoliv jejich průbojnější, zásadně instrumentální country vyprodávalo i největší sály, byla to tvrdá řehole. Někdy pět až šest koncertů za den. Monroeovi hoši třeba uvedli filmovou projekci, přejeli do divadla ve vedlejším městě, odehráli koncert a zase se vrátili zpět, aby drnkali, hned jak se sroluje plátno. Jezdili oprýskanou károu, do které se nevešlo ani oblečení, takže nažehlené obleky nakonec vždy zmuchlali do pytlů ze zelinářství a pohodili na podlahu.

V Nashvillu odehráli legendární koncert v sále Grand Ole Opry a když vypadl proud, Scruggs se při svíčkách přitočil k fanynce Louise a z publika ji vtáhnul prakticky rovnou před oltář.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se