Večer britského tenoristy Iana Bostridge na Pražském jaru nebyl ani trochu nějakým líbivým hvězdným recitálem. Byl to naopak jemný komorní koncert staré hudby.

Podle očekávání árie z Bachových duchovních kantát spolehlivě vtiskly programu znak niternosti, neokázalosti a nadčasovosti a pěvec, který evidentně není žádným velkým extrovertem, se v takové repertoárové a výrazové poloze cítil zřejmě příjemně.

Energie zabalená v cudnosti

Jeho měkký hlas, který snadněji dosahuje k vyšším tónům než k nejnižším, je hladce ohebný, schopný detailních proměn emocí i dynamiky, sledujících text. Bostridge je typickým interpretem hudby z doby 17. a 18. století a typem vhodným k interpretaci romantických písní.

Poezie a oduševnělost jsou v jeho projevu přirozené, schopen je však i dalších charakteristik a z nahrávek je známo, že skvěle zpívá i Brittena či Stravinského.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.