Je to Don Giovanni pro 21. století - odměřený a postmoderní. Neobyčejně přesvědčený o svých kvalitách, bezuzdný ve svém vkusu a morálně rozevlátý. Jako současné divadlo působí inscenace, která měla v sobotu premiéru ve Stavovském divadle, chytře a celistvě, ale je to ještě pořád Mozartova opera?
Inscenační tým SKUTR složený z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského se ocitl tváří v tvář dvě stě dvacet pět let starému obličeji, v němž je potřeba probudit trochu života.
Giovanni loví v publiku
Řešení jako by si vypůjčili od Roberta Wilsona: na obličeje napudrovali nánosy bílého make-upu, dění vepředu nechávají zrcadlit tančícím siluetám v pozadí a spoustu doslovného nahrazují abstrakcí.
Tedy s výjimkou sexu, prakticky nepřetržitého a poněkud oplzlého smilstva, při němž se na jevišti běhá po čtyřech, sahá pod sukně a představivost mnohdy nemá, co si ještě domýšlet. Během předehry dojde na felaci, v prvním dějství k znásilnění na stole i troše S&M ("Uhoď mě, Masetto," prosí Zerlina a zvednutou sukní odhaluje nahé hýždě). V další chvíli se Leporello ocitne v publiku s lahví šampaňského a rozpracovává dámy v prvních řadách, aby to mohl Don Giovanni zkusit i na ně.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
