Jakuba Katalpa

Němci

2012, Host

 

Pohřeb

Otázkou je, zda na pohřeb pozveme také příbuzné z Německa.

Záhy se však ukáže, že to trápí pouze mě, bratři v tom mají jasno.

Martin, který ráno přiletěl ze Států, vypadá unaveně. Na sobě má obnošené džínsy a plátěnou bundu, oči mu opuchly z nedostatku spánku. Upíjí kávu, ruka mu spočívá na bílém listu s černým lemováním, který přinesl Daniel.

„Nemůžeme je pozvat,“ řekne. „Táta by si to rozhodně ne­přál.“

„Jak to můžeš vědět?“ zeptám se.

„Stejně už je pozdě,“ řekne smířlivě Daniel. „Nestihli by přijet.“

V hotelové restauraci jsme sami, hosté už posnídali a číšníci tiše sklízejí ze stolů.

„Měli by se dozvědět, že otec zemřel,“ řeknu.

Otcův pohřeb zařizuje Daniel, který jako jediný z nás zůstal v Čechách. Vystudoval medicínu a pracuje na ortopedickém oddělení ve fakultní nemocnici; když jsem zjistila, že Dorotka se narodila s kloubní vadou, uklidňoval mě dlouhými telefonáty.

„Dozvědí se to od právníka,“ odpoví Martin.

Měl s otcem bližší vztah než my ostatní. Z Kalifornie, kde žije, mu posílal lahve červeného vína na posílení srdce. Otcova srdeční arytmie ho děsila, bál se, že na ni zemře, což se nakonec stalo, navzdory kardiostimulátoru, který mu před několika měsíci voperovali.

Mlčím; vím, že s Martinem nemá cenu bojovat, pokaždé zvítězí. Už když jsme byli děti, musel mít poslední slovo.

„Obřad začne v jedenáct,“ řekne Daniel. „Měl by trvat asi půl hodiny. Pro popel si můžeme přijít za dva dny. Uložíme ho samo­zřejmě k mámě.“

Maminka zemřela krátce po Danielově promoci na rakovinu prsu. Otec nesl její smrt těžce a pár dní po pohřbu si poprvé začal stěžovat na srdce, zadýchával se a brněla ho levá ruka.

„Mohli jsme jim alespoň poslat to parte,“ řeknu.

Martin se rozčílí. Prudce pohne rukou a porazí šálek s ká­vou.

„Táta je mrtvej, kurva!“ vykřikne. „A ty se staráš o posraný Němčoury!“

Daniel vytáhne papírové kapesníčky a otře rozlitou kávu.

„Měli bychom se uklidnit. Když se budeme hádat, nikomu tím nepomůžeme.“

Zvedne parte a osuší je, pak pohledem přivolá číšníka.

„Dám si čaj. Martine?“

Martin si objedná vodku, já dvě deci bílého.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.