Czech Press Photo zklamalo podáním i výběrem. Chybí prohibice, Olympiáda i fotbal

Tryzna za Václava Havla nakonec výstavě fotografií českých a slovenských reportérů soutěže Czech Press Photo nedominuje tolik, jak se zdálo po říjnovém vyhlášení vítězů.

Poněkud se ztrácí v přehršli jiných témat - přesněji v množství fotosérií často od autorů průměrných a v soutěži neoceněných. Výstava Czech Press Photo je rok od roku míň věcná a víc "ukecaná".

Přesvědčit se o tom mohou od pátku návštěvníci na pražské Staroměstské radnici.

Zařazení prací, které v soutěži neuspěly, pořadatelé obhajují ambicí postihnout co nejvíc témat. Ani to se však letos příliš nepodařilo. "Některá témata tady chybí, například prohibice, to byla přeci silná story," říká předseda letošní poroty, fotograf Petr Josek, podle kterého pár zaslaných snímků s tímto tématem zdaleka událost nevystihlo.

"Vím o dobrých fotkách, které do soutěže nikdo neposlal," říká zklamaně. Díry vidí také ve sportovní kategorii, nevytěženým námětem je podle něj letošní Olympiáda a MS ve fotbale.

Co zůstalo po zasklení

Česká obdoba světové reportérské soutěže také zklamává v tom, v čem by mohla mít nad mezinárodně obesílanou, a tedy kvalitativně lepší přehlídkou navrch: v prezentaci domácích autorů. World Press Photo pořádá putovní výstavu, oceněné fotografie proto tiskne na snadno přenosné, leč málo vzhledné panely.

Fotogalerie

Fotogalerie Prohlédněte si snímky, které uspěly v Czech Press Photo 2012

Česká soutěž sice vystavuje originální zvětšeniny, nicméně sebepreciznější autorovu "postprodukci" nad fotopapírem zabije plastikové zasklení. Citelně to uškodilo například sérii Praha na okraji Tomáše Nováka, který za své panoramatické, na papír tištěné symbolistní fotografie z městské periferie získal Grant Prahy.

Výhodu má vítěz hlavní ceny, jehož zvětšenina - navíc v královských rozměrech - je vystavena in natura, bez rámečku i zasklení. Černobílý, atmosféru smutku po smrti Václava Havla vystihující záběr Milana Jaroše tak promlouvá naplno.

Najednou bez sentimentu

Najednou je snímek zamyšleného mladíka, hřejícího se nad pohřební svíčkou a s ozářenými atributy Václavského náměstí v pozadí silný, přebíjí prvoplánový sentiment, který byl po vyhlášení letošní ceny porotě vyčítán.

"Ten snímek jsem zaslal do soutěže vlastně náhodou, přemluvila mě přítelkyně," říká Milan Jaroš, který byl sám oceněním zaskočen. Za lepší fotografii považoval jiné snímky své série, například postavu zabalenou do státní vlajky shlížející z vyhlídky na noční Prahu.

V záplavě stovek novinářských snímků se přece jen najdou i další kvalitní práce: výtvarně vynalézavá série z Velké pardubické, ve které se koně s napjatými šlachami potýkají nejen se závodními překážkami, ale i s nepřízní počasí.

Nebo ledově klidné záběry z Antarktidy, k jejímž břehům připlouvají velryby, ze série Václava Šilhy.