Slovenská kinematografie byla v porovnání s tou českou vždy otloukánkem. Menším bráškou. Méně zafinancovaná, méně viditelná a v hrané tvorbě tím druhým vzadu - jak počtem filmů, tak kvalitou. Točilo se málo a to, co vznikalo, nestálo za moc.

To přestává i díky Audiovizuálnímu fondu fungujícímu od roku 2009 platit. K loňskému psychodramatu Dóm Zuzany Liové se letos přidává další výrazný slovenský film, sociální drama Až do města Aš.

Celovečerní debut Ivety Grófové o romské dívce z východního Slovenska, která odejde za prací na západ Čech, sice může mít k dokonalosti stejně daleko, jako je z Košic do Aše, ale potvrzuje sílu slovenského dokumentu, z něhož vyrůstá. Film zastupující Slovensko na Oscarech navíc dokazuje, že se může komplex otloukánka změnit v tvůrčí výhodu.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se