Dirigent Semjon Byčkov nehrál v Praze čtvrt století. A nebýt nemoci jeho finského kolegy Neemeho Järviho, asi by jen tak nepřijel. Díky záskoku z kolegiality mělo minulý týden pražské publikum výjimečnou příležitost slyšet a vidět práci uznávaného dirigenta hned třikrát za sebou (hráli se Wagner, Brahms, Mendelssohn-Bartholdy). Na zkouškách byl důsledný a trpělivý, při hře přiměřeně dynamický. V zákulisí se sympaticky vstřícný umělec, který nezapře židovské kořeny, kvůli nimž v roce 1974 opustil Rusko, proměnil ve velkého a vtipného vypravěče.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.