Jedním z nevděčných aspektů dramatických seriálů je první díl nové sezóny. Hlavně proto, že přímo kontrastuje s finále, s emotivním nebo akčním vyvrcholení série, po němž je opět nutné pomalu rozmístit figurky na šachovnici. Jakkoli je fantasy seriál Hra o trůny v mnoha ohledech pozoruhodný a pravidelně jde proti očekáváním diváků, ani on se téhle nástraze nedokázal vyhnout. 

Úvodní díl třetí sezóny, který české HBO odvysílá v pondělí v deset večer, především připomíná, kde se nachází postavy, kdo přežil a kdo si líže rány po konci minulé řady. Je to jen prolog, předehra. V tomto ohledu téměř marnotratně ukrajuje desetinu z nových dílů, které mají pokrývat jenom polovinu knihy Bouře mečů, třetí v sáze od spisovatele George R. R. Martina.

Slova místo mečů

Velkou výhodou tvůrců v čele s producenty a scenáristy Davidem Benioffem a D. B. Weissem je, že hladoví diváci čekali na pětapadesátiminutový návrat do Západozemí deset měsíců. Režisér Daniel Minahan, který natočil už tři části v první řadě, totiž nastolil velmi pomalé tempo a děj nepříjemně tříští skoky mezi košatým ansáblem.

Vzrušení plyne hlavně ze samotné činnosti – z koukání na Hru o trůny. Protože je to stále ten nemilosrdný fikční svět s filmovou výpravou, prokreslenými postavami, nepředvídatelným vývojem a s přesnými herci, kteří vedou dialogy napnuté jako struny. 

Napětí udržují nejen repliky, ale ještě častěji mlčení. Zatímco současná televizní tvorba je z velké míry postavená na slovní ekvilibristice a dialogových přestřelkách, Hra o trůny slovy neplýtvá. Postavy kolem sebe našlapují jako lvi ve výběhu. Každá nešťastně formulovaná věta nebo ztráta diplomatických schopností může konečně dát protivníkovi záminku k vraždě.

V epizodě Valar Dohaeris, jejíž úvod přímo navazuje na konec druhé série, je toto pnutí citelné v "soubojích" mezi Tyrionem Lannisterem a jeho sestrou Cersei nebo mezi Jonem Snowem a Mancem Nájezdníkem, králem za Zdí.

Lidé jsou slabá rasa

Právě na jeho území na zasněženém severu je naznačeno, že politické pletichy a mocenské boje mezi rody Starků, Lannisterů nebo Targaryenů nejsou zdaleka největším nebezpečím pro Západozemí. Blíží se totiž zlo, které má sílu vymýtit všechny rodinné stromy a s nimi i jejich poddané.

Postupné zapojení nemrtvého, obra, povyrostlého draka a čaroděje do jedné epizody (byť dohromady je to pár vteřin) připomíná, že Hra o trůny je fantasy a sdílí tradice například s Pánem prstenů. S nadpřirozenými prvky se tu zachází velmi tlumeně, nejsou samoúčelné ani efektní, přispívají k napětí a v jinak realisticky uchopené fantasy mají znepokojivé účinky.

SERIÁL

Hra o trůny

S03E01 Valar Dohaeris

HBO, pondělí 1. dubna, 22 hodin

Hra o trůny dokáže vyvolat pocit, že jakákoli postava může zemřít rukou jakéhokoli člověka. Natož když se lidé střetnou s nadpřirozenými bytostmi, proti kterým vypadají nicotní. K nejlepším scénám tak patří chvíle, kdy Jon Snow, bastard Neda Starka a člen Noční hlídky, poprvé spatří obra. I díky povedenému vizuálnímu efektu není těžké sdílet jeho úžas – jako bychom v jiných filmech viděli triky a výmysly tvůrců, ale teprve tady sledujeme skutečného obra, který dokáže zatlouct člověka do země stejně lehce jako dřevěný kůl.

Chybí dramatický oblouk

Emocionálním vrcholem epizody je proslov Tywina Lannistera ke svému synovi Tyrionovi, jenž dostal v první epizodě nejvíce prostoru, zatímco jiní (Robb Stark, Stannis Baratheon) mají pár záběrů nebo se zatím neobjevují vůbec (Jaime Lannister, Arya Stark nebo Lord Varys). Okamžik zdrcující upřímnosti a nenávisti otce vůči vlastnímu "zdeformovanému" synovi, kterého viní ze smrti své ženy, jež zemřela při Tyrionově porodu, není nijak afektovaným "hereckým koncertem". Zatímco Tywin s odměřeností svých předků dští síru mimo obraz, křivda vůči Tyrionovi se tu zrcadlí v jeho bezmocném pohledu. Jindy liliput Tyrion v podání vynikajícího Petera Dinklage jiskří vtipem a sarkasmem, ale tváří v tvář otci se mění v ponížené, nedoceněné dítě.

I přes pár působivých scén patří Valar Dohaeris k nejpomalejším epizodám seriálu, ve kterých jako by se nestalo nic moc podstatného. Četnost postav a dějových linií v předloze nabízí různé úhly pohledu a vyprávění je díky tomu komplexní, ale jednotlivou epizodu seriálu to mění v pouhou přehlídku nesouvisejících scén s velmi pomalým tempem. Jeden díl zkrátka neposkytuje dost prostoru k rozehrání dramatického oblouku, v němž by postava prošla nějakou změnou nebo se dobrala alespoň dílčího cíle.

Na konci Valar Dohaeris bude mnoho diváků toužit po stroji času, kterým by se ihned dopravili o týden do budoucnosti a pustili si druhý díl. Nezapříčiní to ale dramatický vývoj nebo zakončení v té nejnapínavější chvíli. Hra o trůny pro začátek nastolila jedinou otázku: "To bylo všechno?"

Začíná třetí řada Hry o trůny. Podívejte se na trailer
Game_Of_Thrones_Season_3-_Trailer_2.mp4.jpg