Cormac McCarthy

Vlak Sunset Limited

2013, Argo, přeložil Petr Fantys

Místnost činžáku v newyorském černošském ghettu. Je tu kuchyňský kout se sporákem a obrovskou lednicí. Jedny dveře vedou ven na chodbu a druhé zřejmě do ložnice. Dveře na chodbu jsou vybavené prapodivnou sbírkou zámků a mříží.

V místnosti stojí levný umakartový stůl a dvě židle z umělé hmoty a pochromovaného kovu. Stůl má šuplík.

Na stole leží bible, noviny, brýle, zápisník a tužka. Na jedné židli (na scéně napravo) sedí mohutný černoch a na druhé běloch ve středních letech. Má na sobě tričko, tepláky a tenisky, na opěradle za sebou má přehozenou teplákovou bundu.

ČERNÝ: Tak co mám teď s váma dělat, profesore? 

BÍLÝ: A proč byste měl něco dělat? 

ČERNÝ: Jak už jsem řek. Já za to nemůžu. Když jsem odsud ráno odcházel do práce, vůbec jsem vás neměl v plánu. No a najednou vás tu mám. 

BÍLÝ: To nic neznamená. To, co se děje, nemusí vždycky znamenat něco jiného. 

ČERNÝ: Hm. To nemusí. 

BÍLÝ: No nemusí. 

ČERNÝ: Tak co to teda znamená? 

BÍLÝ: Nic to neznamená. Člověk narazí na různé lidi a někdo z nich může mít něco jako problém. To ale neznamená, že za ně nesete zodpovědnost. 

ČERNÝ: Hm. 

BÍLÝ: Prostě ti, co vždycky vyhlížejí nějaké naprosto neznámé lidi, se dost často nestarají o ty, o které by se starat měli. To je můj názor. Jenže když děláte to, co máte, nikdy z vás hrdina nebude. 

ČERNÝ: To jako mluvíte o mně? 

BÍLÝ: Nevím. Co myslíte? 

ČERNÝ: Určitě v tom kus pravdy bude, ale v tomhle konkrétním případě musím říct, že jsem nevěděl, jakýho člověka mám vlastně vyhlížet, nebo co mám dělat, až ho najdu. V tomhle případě bylo ve hře víc věcí. 

BÍLÝ: A to jako co? 

ČERNÝ: To jako že tam stojí nějakej člověk. A já na něj můžu pohlídnout a říct si: Jako můj bratr nevypadá, ale stojí tu přede mnou. Tak bych si ho měl prohlídnout pořádně. 

BÍLÝ: Což jste taky udělal. 

ČERNÝ: No — skoro si vás nešlo nevšimnout. Navázal jste dost přímej kontakt. 

BÍLÝ: Žádný kontakt jsem nenavázal. Ani jsem vás neviděl. 

ČERNÝ: Hm. 

BÍLÝ: Už bych měl jít. Začínám vám lézt na nervy. 

ČERNÝ: Ale ne. Mě si nevšímejte. Vypadáte, pane profesore, jako milej člověk. Jednu věc ale asi nechápu: jak jste se moh dostat do takový šlamastyky. 

BÍLÝ: No jo. 

ČERNÝ: Jak vám je? Spal jste v noci?

BÍLÝ: Ne. 

ČERNÝ: Kdy jste se rozhod, že dneska je ten nejvhodnější den? Bylo na něm něco mimořádnýho? 

BÍLÝ: Ne. Právě dneska mám sice narozeniny, ale za nic mimořádného to nepovažuju. 

ČERNÝ: Všechno nejlepší, profesore. 

BÍLÝ: Díky. 

ČERNÝ: Takže se blížily vaše narozeniny a vám to přišlo jako vhodnej den. 

BÍLÝ: Těžko říct. Možná že narozeniny jsou nebezpečné. Stejně jako Vánoce. Ozdoby visí na stromcích, věnce na dveřích a mrtvoly na potrubí po celý Americe. 

ČERNÝ: Hm. To zrovna nejsou Vánoce, jak maj bejt. 

BÍLÝ: Vánoce už taky nejsou, co bývaly.