Ačkoliv české i francouzské právo patří do kontinentální právní kultury, panují mezi oběma systémy četné rozdíly. Ty pak komplikují překlady právnických textů, neboť obsah jednotlivých pojmů se může lišit, respektive ne každý právní pojem má v druhém jazyce ekvivalent. "Je to dáno historickou zkušeností. My jsme spíše navazovali na rakouské právo, později došlo k modifikacím socialistickým právem. Francouzské právo vychází z římského práva, které je podpořeno vlastní středověkou a renesanční tradicí. Ale například ve srovnání s angličtinou je tam určitě víc styčných bodů," říká Jana Tomaščínová z katedry jazyků Právnické fakulty UK.

Při diskusi o podobnosti právních termínů v češtině a francouzštině se často zmiňuje Code civil, tedy Napoleonův občanský zákoník z 19. století, jako dokument, který ovlivnil všechny ostatní kodexy soukromého práva v Evropě, a tudíž i české právo. Podle odborníků však tato tradice byla zpřetrhána v období socialismu a teprve účinnost nového občanského zákoníku může v tomto opět přinést sblížení: "Kdo zná Code Civil, tak pro něj určitě bude nově jednodušší se s překladem vypořádat. Více českých pojmů bude totiž obsahově bližší francouzskému právu," dodává Jana Tomaščínová.

Jaké rozdílnosti tedy konkrétně komplikují překlady z češtiny do francouzštiny a naopak? "Do češtiny je velmi obtížné překládat francouzské rozsudky, které používají ustálené, často zastaralé, výrazy a spojení formálního charakteru, která nemají v češtině a v českém právním stylu obdoby. Například 'attendu que', výraz, kterým začínají jednotlivé části rozsudku a který lze přeložit jako 'vzhledem k tomu, že'. Do francouzštiny je také nelehké překládat názvy úřadů, jakým je například 'ombudsman'," říká partnerka advokátní kanceláře Vyskočil, Krošlák a spol. Eliška Barthelemy, která mimo jiné studovala právo ve Francii.

JAK SE VYHNOUT CHYBÁM?

Nejen při překladech z češtiny do francouzštiny nebo naopak, ale při překládání vůbec je nejčastější chybou doslovný překlad každého jednotlivého slova, aniž by dotyčný domyslel, jak může výsledné spojení vyznít. Ačkoliv tomu příjemce bude po rozklíčování myšlenky pravděpodobně rozumět, nepůsobí to příliš profesionálně "Problémy vznikají především ohledně stylu a formální přesnosti. Není tedy dobré překládat doslovně. Současně je ale nezbytná přesnost," říká Eliška Barthelemy.

Další častou chybou je také okamžitá volba prvního slova ve slovníku bez zjišťování přesného významu a kontextu, ve kterém se termín používá: "Základem je nedívat se jen do dvoujazyčných slovníků. Je nutné hledat obsah daného pojmu v originálních dokumentech a následně je třeba hledat ekvivalent ve francouzštině. Buď se najde přesně stejný termín a nebo termín podobný. Tam je potom třeba zvažovat, nakolik je ten rozdíl závažný," říká Jana Tomaščínová. Její slova také potvrzuje Eliška Barthelemy: "Mně se nejvíce osvědčilo si danou problematiku, které se překlad týká, prostudovat u obou právních systémů a analyzovat tak rozdíly."

Odborníci na právní překlady se také shodují, že lepší než zvolit špatný termín, je využít opisnou frázi, která pojem dostatečně vysvětlí. V psaném projevu lze pak používat poznámkový aparát: "Já překladatelům určitě doporučuji systém překladatelských poznámek, aby čtenář byl upozorněn na to, že tam může být významový rozdíl. Ačkoliv to má velké výhody, bohužel většina překladatelů to nerada dělá," dodává Jana Tomaščínová.

MUSÍ BÝT PŘEKLADATEL PRÁVNÍK?

Úroveň překladů právnických textů z francouzštiny nebo naopak je různá. Příčin může být několik, tou nejzásadnější je však podle odborníků z praxe neznalost práva u překladatelů. "Je pravda, že soudní tlumočníci a překladatelé nemají často právnické vzdělání. V současnosti ale existuje metodický pokyn Ministerstva spravedlnosti, že všichni noví uchazeči o jmenování soudním tlumočníkem musí absolvovat právní minimum na PF UK. Dříve šlo pouze o doporučení a soudy k němu přistupovaly poněkud laxně. Proto musím říci, že je to mimořádný pokrok, protože bez alespoň elementární znalosti právního systému se překládá velmi těžko," říká Jana Tomaščínová a její slova potvrzuje také Eliška Barthelemy: "Dobrý překladatel právnických textů by měl být dle mého názoru právník. Takto je schopen rychle rozpoznat obsahové rozdíly." U soudu pak může nesprávný překlad způsobit velké komplikace, požadavek právnického vzdělání se tedy jeví jako logický.

Na druhou stranu, najít osobu, která by měla dostatečné právnické i jazykové vzdělání není v Česku jednoduché. "Znám celou řadu francouzských publikací, kde přímo varují před tím, aby právní texty nepřekládal laik. Ale na druhou stranu, sehnat právníka, který by byl ochoten překládat, je velmi těžké. Není jich moc," říká Jana Tomaščínová a současně vysvětluje rozpornost mezi oběma povoláními: "Je rozdíl, pokud bude překládat někdo, kdo má filologické vzdělání nebo právník. Právník se v tom zorientuje velmi dobře, terminologicky to pravděpodobně bude mít správě, ale může se stát, že mylně vyhodnotí význam spojek nebo logických konektorů, což může mít vliv na celkové vyznění textu. A tlumočník bude mít ty problémy zase opačné."

Podobně jako v jiných oborech, i v překladatelství tedy platí, že ani odborníci nejsou neomylní. Mezi špatnými překlady proto existují evergreeny, které mnohdy pobaví a překvapí: "Klasickým příkladem je 'commissions rogatoire', které se často překládá jako rogační komise. Co je však rogační komise, nikdo neví, příjemci překladu to neříká vůbec nic a tak se ptá, co že za orgán to tedy je. Ve skutečnosti však tento termín znamená dožádání o právní pomoc," říká Jana Tomaščínová.

KDE HLEDAT SPRÁVNÉ VARIANTY

Prvním zdrojem při překladu je v dnešní době pro většinu lidí internet. Jde však o dvousečnou zbraň. Zatímco internetové slovníky ani diskuse odborníci rozhodně nedoporučují, velkou výhodou je naopak podle nich dostupnost odborných článků a právních dokumentů v originálním jazyce. Zde lze nalézt řadu odborných termínů v kontextu, který umožní jejich správné použití. Ideálním zdrojem jsou přímo původní znění zákonů.

V případě pochybností je také možné používat webové databáze dokumentů Evropské unie. "Evropské právo se snaží vymezovat vůči národním systémům, takže tento zdroj lze doporučit pro evropské předpisy. Aplikace na tuzemské právo ale může být zrádná," upozorňuje Jana Tomaščínová. Poslední možností jsou pak výkladové slovníky a odborné právnické slovníky.

 

Nejčastější chyby při překladech:

- "slepé" spoléhání se na slovník bez dohledávání významu slova v kontextu

- doslovný překlad slovních spojení

- použití příliš obecného slova, jehož význam nelze přesně dovodit

- posun významu slov z důvodu neznalosti právní reality

 

Příklady častých nevhodných překladů a správné varianty:

- Žaloba bývá často překládána jako "action", což však ve skutečnosti znamená "žalobní právo". Žaloba ve smyslu právního úkonu se správně překládá jako "demande", případně existují konkrétní typy žalob jako "assignation" nebo "recours".

- Akciová společnost bývá nesprávně překládána jako société par actions, což však doslova znamená "společnost na akcie" a jde tedy o širší pojem. Českému obsahu pojmu "akciová společnost" proto lépe odpovídá spojení "société anonyme".

- Pojem "conseil régional" bývá často špatně překládán jako "rada kraje". Ve skutečnosti jde však o volený orgán, proto tomuto pojmu lépe odpovídá překlad "zastupitelstvo kraje".

 

Podobně jako v jiných oborech, i v překladatelství tedy platí, že ani odborníci nejsou neomylní. Mezi špatnými překlady proto existují evergreeny, které mnohdy pobaví a překvapí.

"Znám celou řadu francouzských publikací, kde přímo varují před tím, aby právní texty nepřekládal laik. Ale na druhou stranu, sehnat právníka, který by byl ochoten překládat, je velmi těžké," říká Jana Tomaščínová.

Související