Timur Vermes 

Už je tady zas 

2013, Argo, přeložila Michaela Škultéty

 

Vzpomínám si, jak jsem se probudil, mohlo být časné odpoledne. Otevřel jsem oči a spatřil nad sebou nebe. Bylo modré, na něm jen pár obláčků, bylo teplo a já okamžitě pochopil, že na duben je teplo až příliš. Téměř by se dalo říct, že je horko. Bylo poměrně ticho, nad sebou jsem neviděl žádné nepřátelské letadlo, nikde poblíž nedopadaly bomby, nebylo slyšet sirény ohlašující nálety. Všiml jsem si ještě něčeho: nikde říšské kancléřství ani Vůdcův bunkr.

Otočil jsem hlavu a zjistil jsem, že ležím na zemi na nezastavěném pozemku obklopeném zdmi cihlových domů, částečně počmáranými nějakými uličníky. Okamžitě jsem se rozzlobil a spontánně se rozhodl poslat pro Dönitze. Dokonce mě na okamžik v jakémsi polospánku napadlo, zda tu Dönitz také někde neleží, pak ale zvítězila disciplína a logika, rychle jsem pochopil výjimečnost situace. Obvykle nemám ve zvyku kempovat pod širým nebem. 

Nejdřív jsem přemítal, co jsem dělal předchozího večera. S nadměrnou konzumací alkoholu jsem si lámat hlavu nemusel, vždyť přeje nepiji. Vybavilo se mi, jak jsem seděl s Evou na sofa. Vzpomněl jsem si také, že jsem tam seděl nebo jsme seděli v podstatě bezstarostně, zřejmě jsem se rozhodl, že nechám státní záležitosti chvíli stranou, neměli jsme na večer žádné další plány, večeře v restauraci nebo kino pochopitelně nepřicházely v úvahu, možnosti zábavy v říšském hlavním městě byly tou dobou, v neposlední řadě i v důsledku mého rozkazu, již utěšeně utlumeny.

Netušil jsem, zda v následujících dnech nedorazí do města Stalin, v onom stádiu války se to nedalo zcela vyloučit, ovšem naprosto jisté bylo, že biograf by tu hledal stejně marně jako ve Stalingradu. Myslím, že jsme si pak ještě chvíli povídali, Eva a já, a já jí ukázal svou starou pistoli, na další podrobnosti jsem si nevzpomínal. Částečně i proto, že mě bolela hlava. Ne, snaha vybavit si předchozí večer mi dál nepomůže. 

Článek pro předplatitele
Ještě na vás čeká 80 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.

Vedle přístupu k veškerému on-line obsahu HN můžete mít:

  • Mobilní aplikaci HN
  • Web bez reklam
  • Odemykání obsahu pro přátele
  • On-line archiv od roku 1995
  • a mnoho dalšího...

Máte již předplatné? Přihlaste se.

Přihlásit se

Zajímá vás jen tento článek? Dočtěte si ho za 19 Kč.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.