Karel Kryl se za 20 let musel na břevnovském hřbitově několikrát obrátit v hrobě. Například když mu Univerzita Karlova posmrtně udělila medaili, přestože se Kryl podle rektora "názorově odklonil" od těch, s nimiž stál za minulého režimu na jedné straně barikády.
Když Krylovi prezident Václav Havel přiznal medaili Za zásluhy II. stupně, ačkoliv mu o rok dříve nepřišel na pohřeb.
Když pražský primátor Pavel Bém otvíral v pražských Stodůlkách Krylovu ulici, zatímco už chystal největší tunel v historii hlavního města.
Když Krylovu Demokracii (která "místo srdce břicho má / a místo duše tlamu") pouštěli Zemanovi sociální demokraté na předvolebních mítincích.
Když si "poslední z českých husitů" Daniel Landa přivlastnil Krylův repertoár pro svůj později zkrachovalý řád Ordo Lumen Templi.
Když se komunistický předseda Grebeníček vyznal, jak rád poslouchá Krylovy písně.
A možná i tehdy, když mladičká novinářka Markéta Matoušková napsala více než stostránkové čtivo "odhalující" její vztah s Krylem, který písničkářův životopisec Vojtěch Klimt ve své pozdější důkladné písničkářově monografii nazvané Akorát že mi zabili tátu shrnul do jediné věty: "V křesle je usazená Markéta Matoušková, která se vzdor vytrvalé snaze jeho poslední velkou láskou nestala."
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
