EKONOM: Byznys se stářím v Česku umějí hlavně "šmejdi", říká expertka na stárnutí populace

Až budou v Česku za 30 let tři miliony seniorů, tak teprve domácí byznys naplno pochopí, o jak významné zákazníky jde, věří socioložka Lucie Vidovićová, podle níž jsou dnešní čeští důchodci méně otevřeni změnám než jinde ve světě.

V takovém zestárnutí populace přitom brněnská socioložka, která se zabývá problematikou stárnutí populace a postavení seniorů ve společnosti, nevidí žádnou zásadní hrozbu. Demografická skladba je podle ní jen jedním z faktorů prosperity a stejnou důležitost bude mít například produktivita práce nebo řádné řízení státu.

Ve vyspělých zemích se byznys dávno uchází o peníze seniorů, u nás má takový trend citelné zpoždění. Proč tomu tak je?

Jednak jsme zemí s nejvyšší mírou věkové diskriminace a stárneme opravdu neradi; pak je tu stereotyp, že senioři nemají peníze. Ale možná si firmy myslí, že staršího zákazníka už znají. Tak tomu ale není, víme i z našich výzkumů, že senioři jsou s – na ně cílenou – reklamou většinou nespokojeni, a dokonce jí bývají dotčeni.

Kdy dojde, pokud vůbec, ke změně?

Určitě ve chvíli, až tu budou tři miliony seniorů. Pak se stane úplně normální seniorem být. Budou to dnešní pětatřicátníci a jejich dlouhověcí rodiče a obě ty skupiny si přinesou i svůj životní styl a návyky. Třeba boj za spotřebitelská práva.

Existují už nějaké první vlaštovky, které na požadavky seniorů reagují, nebo domácí byznys jednoduše zaspal a ani o tom neví?

Bude to znít skandálně, ale kromě obligátních lepidel na zubní protézy, životního spoření a domů poklidného stáří to jsou hlavně "šmejdi", kteří tento byznys rozjíždějí. V reakci na mediální vyjádření majitele jedné z firem, které problematické zájezdy a prodejní akce pro seniory pořádají, jsem si spočítala, že už od seniorů mohli získat více než miliardu korun. Tomu říkám obracet šediny ve zlato.

Našli díru na trhu a dokázali ji zpeněžit. Hnusným a nekalým způsobem se neštítili využít osamělost a důvěru stáří. Mezi těmi, kterým se naopak daří tuto fázi života zpeněžit neextremistickým způsobem, lze jmenovat cestovní kanceláře, wellness a lázně či výrobce bytových doplňků.

Jak je to s tvrzením, že v USA a v západní Evropě představují senioři už nejpočetnější a nejmovitější skupinu?

Nejedná se o nejpočetnější skupinu, ale skupinu, jejíž podíl na populaci roste, a s tím i její relativní význam. Na forbesovském seznamu nejbohatších lidí světa jsou v první patnáctce jen dva zástupci mladší než 60 let – a to osmapadesátiletý Bill Gates a devětapadesátiletá Christy Waltonová z Wal-Martu.

Nechci sugerovat, že jde o typický obrázek amerického důchodce, ale je to dobrá ilustrace faktu, že bohatství "západních" důchodců plyne především z jejich celoživotní možnosti akumulovat kapitál.