Když začal americký klavírista Jason Moran nahrávat svoji nejnovější desku All Rise: A Joyful Elegy for Fats Waller, chtěl jen v 21. století připomenout někdejší jazzovou legendu z Harlemu – pianistu Fatse Wallera. Podařilo se mu to nad očekávání. Za album, které je přiznanou poctou Wallerovi, nyní Moran obdržel svoji první nominaci na Grammy. Informovala o tom agentura AP.

Jde o pianistovo v pořádí deváté album na značce Blue Note Records, kde poprvé roku 1999 vydal nahrávku Soundtrack to Human Motion. Jeho nová deska získala nominaci na Grammy v kategorii pro nejlepší instrumentální jazzové album, o cenu tak Moran bude soupeřit s Chickem Coreou či Fredem Herschem.

"Chtěl jsem tímto albem nejen připomenout Wallerovu hudbu, ale i ducha, se kterým ji podle mě hrál," vysvětlil Moran, který dnes sám žije v Harlemu. "Waller hrál pro lidi, ale zvlášť v době velké hospodářské krize také komentoval politické dění." S úctou k tradici Moran na svém albu dekonstruuje a interpretuje Wallerovy slavné skladby Ain't Misbehavin' nebo Honeysuckle Rose. Do nich ale přimíchává prvky hiphopu, R&B, afrobeatu či funku.

Album spoluprodukovala zpěvačka a basistka Meshell Ndegeocello, která na desce sama zpívá několik Wallerových písní. Celý projekt však roku 2011 iniciovala zakázka od klubu Harlem Stage Gatehouse, jenž chtěl uspořádat koncert na památku Wallera. Moranova manželka Alicia Hall Moranová tehdy svému muži navrhla, aby se pokusil oživit princip Wallerových tanečních večírků v Harlemu.

A letos devětatřicetiletý Moran – nositel ceny MacArthurovy nadace a z poslední doby autor hudby k filmu Selma, jenž vypráví o afroamerickém hnutí za občanská práva – usoudil, že současné jazzové scéně něco chybí. Příliš mnoho posluchačů podle Morana jen sedí a hudbu vnímá pasivně.

"Jsem profesionální hudebník, který o sobě tvrdí, že hraje jazz, a přitom jsem nikdy nehrál pro publikum, které by tančilo," vypráví Moran, co se mu honilo hlavou, když projekt vymýšlel. "Právě to mě na věci lákalo: dovedu hrát hudbu, na kterou by se tančilo?"

I proto Moran do projektu zaangažoval vokalistku a basistku Meshell Ndegeocello, která se pohybuje napříč žánry. Do tohoto projektu podle Morana vnesla svoji energii i umění posunout hudbu směry, které by Morana ani nenapadly. Spojila ho tak například s bubeníkem Charlesem Haynesem, jenž doprovázel Lady Gaga či Kanyeho Westa, a také studiovým technikem Bobem Powerem. Ten je podepsaný pod nahrávkami kapel A Tribe Called Quest, The Roots či De La Soul.

"Udělala jsem to proto, že kdyby měl tento projekt znít jako jazzové album, ublížilo by mu to," vysvětluje Ndegeocello. Ta na albu sama zpívá Wallerovu skladbu Ain't Misbehavin', pod níž Moran hraje na elektrické piano Fender Rhodes. Skladbu Ain't Nobody's Business zase oba protagonisté předělali na pomalý společný jam hudebníků. "Moran je úspěšný, virtuózní pianista. S těmito písněmi se mu podařilo udělat něco úplně nového," soudí Ndegeocello.

Ve dvou skladbách účinkují také bubeník Nasheet Waits a basista Tarus Mateen, kteří spolu hrají již patnáct let a momentálně působí v Moranově triu Bandwagon. Sám Moran pak má virtuózní sólo ve skladbě Handful of Keys, kde na počest Wallera hraje starým harlemským stylem takzvaného stride piana.