Ve věku jednadevadesáti let v sobotu zemřel Yaşar Kemal, jeden z největších tureckých spisovatelů a ve svých dílech neúnavný obhájce utlačovaných. Jeho knihy byly přeloženy do 40 jazyků včetně češtiny: roku 1966 Státní nakladatelství krásné literatury a umění vydalo román Zbojník Ince Memed v překladu Heleny Turkové, o 13 let později Luděk Hřebíček pro Odeon přeložil knihu Jeřábi se zlatými péry.

Etnický Kurd Kemal se narodil ve vsi na jihovýchodě Turecka pouhých pár týdnů předtím, než byla na troskách Osmanské říše založena Turecká republika.

Právě Kemalovo rodiště, úrodná rovina Çukurova, se stalo dějištěm většiny jeho příběhů včetně právě nejznámějšího románu Zbojník Ince Memed z roku 1955. Ten vypráví o statečném banditovi, který se mstí krutým mocipánům. Román Kemalovi roku 1973 vynesl nominaci na Nobelovu cenu za literaturu. „Nikdo se nemůže stát velkým romanopiscem, aniž by neměl svoji vlastní Çukurovu,“ řekl kdysi Kemal.

Jeho život se neobešel bez tragédií. Když mu bylo pět, zažil, jak otce zavraždil sirotek, kterého rodina adoptovala. Tento zážitek Kemala roku 1980 podnítil k napsání románu, v němž se odehraje stejná událost. V dětství také Kemal při nehodě s nožem přišel o pravé oko. 

Kemal nedokončil střední školu, místo toho pracoval jako předák na plantážích a v továrně. Později si pořídil psací stroj a stal se novinářem. Za své literární vzory označoval Tolstého, Čechova a Stendhala. Zesnulý filmař a taktéž turecký rodák Elia Kazan o svém někdejším příteli Kemalovi prohlásil, že „jako vypravěč navazuje až na Homéra“ a že „dává hlas těm, kteří jej sami nemají“.

Kdysi býval Kemal jedním z lídrů marxistické Turecké strany pracujících. Za své politické aktivity byl také opakovaně zatýkán. Kvůli tomu, jak se roku 1995 zastal kurdských disidentů, stanul před soudem za údajnou podporu separatismu. Obdržel podmíněný trest.

Od ledna letošního roku byl Kemal v nemocnici v Istanbulu s onemocněním dýchacích cest a srdce, jak informoval turecký tisk. Smrt nakonec zapříčinilo selhání orgánů.

Jako autor byl Kemal známý svým lyrickým stylem psaní, výrazně přispěl k formování takzvaného tureckého vesnického románu. Opakovaně psal o farmářích a pohnutlivě líčil přírodní i lidské katastrofy, jimž lidé na venkově čelí. „Celý život jsem snil jen o tom, že dovedu psát o maličko víc a o maličko lépe,“ řekl roku 2012 poté, co dopsal svůj poslední román.

Související