Nahrávkou kompletních Dvořákových symfonií, které vloni vydala u společnosti Decca Classics, se Česká filharmonie po letech připomněla jako přední světový interpret české hudby. V tomto ohledu chystá s Deccou dalších deset nahrávek českého repertoáru. Aby si však nevytvořila pověst tělesa, které se věnuje výhradně české hudbě, připravuje filharmonie ještě druhý projekt. S ruským dirigentem Semjonem Byčkovem natočí kompletní Čajkovského symfonie.

Byčkov, celosvětově vyhledávaný mistr na ruský repertoár, přitom předtím odmítl několik orchestrů, které s ním chtěly Čajkovského zaznamenat. „Vždy jsem věděl, že chci Čajkovského symfonie natočit, jen jsem čekal, až na to budu mít ideální podmínky,“ říká dnes Byčkov. „Ty mi nabídla Česká filharmonie. Důležité je, že má od každé kultury něco. Patří do země, která je součástí východní i západní Evropy. A když jsem orchestr v Praze před několika lety dirigoval, u jeho členů i v managementu jsem našel dost pozitivních a tvořivě smýšlejících lidí.“

Byčkov se ale rozhodl teprve poté, co orchestr vloni slyšel na londýnských BBC Proms. „Když jsem spatřil, jak jsou vzrušení a zároveň nervózní z toho, že hrají Beethovena v Londýně, zcela mě to dojalo. Bylo to krásné připomenutí, že nejdál člověk dojde s pokorou,“ tvrdí Byčkov, který filharmonikům na nabídku natáčení kývl krátce poté.

Čajkovského hudbu zná Byčkov jako málokdo. Už v mládí v tehdejším Leningradu chodíval na koncerty vážné hudby a domů si pak přinášel partitury, které studoval. „Vlastně už jako dítě jsem svým způsobem dirigoval,“ vzpomíná dnes. O to lepší zprávou pro Českou filharmonii je, že podle Byčkova splňuje všechna kritéria, která orchestr troufající si na Čajkovského musí mít. „Dvořákova a Čajkovského hudba mají hodně společného. Zejména ve zvuku smyčců. A Česká filharmonie měla vždy velmi výrazná dřeva, což je u Čajkovského naprostá nutnost,“ zdůrazňuje.

Pak je tu ale také to, jak Byčkov vnímá skladatele samotného. „Čajkovskij pro mě vždy zosobňoval věčné dilema Ruska. Patříme na východ, nebo na západ? Čajkovskij sám si přál, aby mělo Rusko blíž k západu, ale přitom nikdy nezapomínal na své ruské kořeny, ani je neumenšoval. I když dnes budeme nahrávat jeho hudbu s jasným západním vlivem, její kořeny budou stále ruské,“ tvrdí Byčkov.

Na rozdíl od dvořákovského kompletu, který vznikal záznamem koncertů, budou nahrávky Čajkovského symfonií pořízeny ve studiu. To je podle Byčkova lepší v případě, že orchestr se s dílem skladatele teprve seznamuje. „Kdyby to mělo být tak, že hráči absolvují dva dny zkoušek, třetí den mají generálku a pak tři vystoupení, může to být pro leckoho stresující. A to by ničemu neprospělo,“ tvrdí Byčkov.

Proto chce hudebníkům dát čas, aby se Čajkovského naučili a dostatečně jej vstřebali. „Nejprve budeme jednotlivé symfonie zkoušet, a to nikoliv v Praze, nýbrž na turné. Pak je nějaký čas necháme uležet. A za pár měsíců se vrátíme ke zkoušení, znovu je zahrajeme a teprve pak natočíme,“ popisuje postup Byčkov. „V každé přestávce bude něco z té hudby na hráče působit. A to se ve finále do nahrávky promítne,“ tvrdí. Je si tím Byčkov opravdu tak jistý? Je, protože jak říká, „orchestr, který tak přesvědčivě nahrál Dvořáka, bude zcela určitě přesvědčivý i v Čajkovském“.

Související