Čtenáři by nás podpořili rádi, argumentoval spisovatel a předseda Svazu českých knihkupců a nakladatelů Martin Vopěnka, když na nedávném 1. sjezdu Asociace spisovatelů navrhl, aby návštěvníci veřejných knihoven za každou půjčenou knihu zaplatili dvě koruny. Podle Vopěnky by to vyřešilo současnou situaci, kdy − jak vypočítal − průměrnou mzdu pro českého spisovatele vygeneruje teprve román, kterého se prodá nad 19 tisíc kusů, tedy vysoko nad hranicí českého bestselleru.

Aby se psaním knih uživili i jiní, navrhuje Vopěnka zřídit fond na podporu českých spisovatelů. A počítá, že ze dvou korun zaplacených za každou výpůjčku v knihovnách by takový fond mohl ročně nakumulovat sto milionů korun.

Je to myšlenka velmi odvážná až ofenzivní, leč ne úplně domyšlená. A nelze než souhlasit s tím, jak na ni reagoval ředitel Moravské zemské knihovny v Brně Tomáš Kubíček, když napsal, že Vopěnka "chce přenést ,daňové břemeno' znovu tam, kde čeká nejmenší odpor: na posledního v potravinovém řetězci literárního života".

Díky třem reprezentativním výzkumům, které zorganizovaly Národní knihovna ČR a Ústav pro českou literaturu AV ČR, víme, kdo tento poslední v potravinovém řetězci nejčastěji je. Návštěvníků knihoven ve středním věku ubývá, jako se u stejné části populace obecně snižuje zájem o čtení. Do knihoven tak chodí zejména ti mladší (15 až 24 let) a nejstarší obyvatelé (nad 65 let) − jinými slovy: lidé před ekonomickým cyklem a po něm. Nebo ještě jinak: ti, kdo mají do kapsy nejhlouběji. Fond by tak paradoxně chtěl pomoci českým spisovatelům tím, že "oškube" právě ty sociálně nejslabší.

Rovněž je namístě se ptát, proč by fond nemohl podpořit třeba také české překladatele, jejichž finanční odměny jsou dle mnoha kritérií u nás jedny z nejnižších v Evropě. To ale narážíme na problém Vopěnkova příspěvku: předseda Svazu českých knihkupců a nakladatelů hovoří v plurálu, a tak není jasné, zda mluví obecně za všechny spisovatele, nebo například pouze za autory beletrie. A jaké, té takzvaně náročnější? To by mohlo znamenat, že třeba bestselleristé jako Viewegh či Tučková by na onu potenciální podporu neměli šanci dosáhnout.

Nadto v knihovnách se stejně jako překlady půjčují také učebnice, militaria a obecně knihy věcné či naučné. Ti, kteří je vyhledávají, třeba o žádnou beletrii − natožpak českou − celý rok nezavadí. A nemuselo by jim být úplně po chuti dotovat něco, na čem sami nemají zájem.

Problematické rovněž je, že Vopěnka v podstatě žádá, aby si čtenář knihoven za svou službu zaplatil ještě jednou, celkově už potřetí. Poprvé ji platí ze svých daní, neboť na chodu knihoven coby institucí veřejné služby se podílejí všichni daňoví poplatníci. Podruhé pak čtenář platí, když si zařizuje roční průkazku a výměnou získává možnost půjčovat si knihy a časopisy nebo navštěvovat studovnu.

Než platit za stejnou službu potřetí, je dost možné, že by někteří čtenáři jednoduše přestali knihovny navštěvovat. A čím méně čtenářů, tím méně výpůjček, ergo tím méně peněz do fondu. Návrh jako lusk: jedné instituci (knihovny) dávám ránu do vazu a pod druhou (fond) si tímto podřezávám větev.

Největším překvapením ale je, že Vopěnka coby předseda Svazu českých knihkupců a nakladatelů nesměruje návrh do vlastních řad. Čekali bychom od něj, že právě on bude skryté rezervy pro budoucí fond hledat mezi nakladateli, distributory a knihkupci. Že na sjezdu vystoupí a oznámí: "Dámy a pánové, mám tu milou povinnost vám říci, že X nakladatelů, Y distributorů a Z knihkupců založilo fond na podporu české literatury, v němž je v dané chvíli tolik a tolik korun českých. Mnozí další závazně slíbili také přispět, neboť vím, že nakladatelé, distributoři a knihkupci by nás podpořili rádi. Jen pro vaši informaci: sám jako nakladatel jsem do fondu dal X korun českých."

Potlesk, bravo, slovo chlapa. Řečník je na ramenou nadšených českých spisovatelů nesen z Holešovic, kde sjezd probíhal, až k Národní knihovně. Cestou ho zdraví špalíry vděčných Pražanů. Je slyšet mnohá "vivat", "hurá" a "nazdar"…

Na facebookové diskusi k Vopěnkově návrhu si autor tohoto textu přečetl názor překladatele Viktora Janiše: "A co takhle začít na české spisovatele sbírat víčka? Úplně se mi jich zželelo." Zdá se mi to být o hodně lepším nápadem, než je ten, s nímž předstoupil pan Vopěnka.

Autor je literární vědec, působí v Ústavu pro českou literaturu AV ČR

Související