Recenze: St. Vincent se na Colours převlékla za robota, koncert věnovala všem českým vyvrhelům

Přestože v závěru svého pátečního vystoupení na festivalu Colours of Ostrava připomínala futuristicky oděná zpěvačka a kytaristka St. Vincent rozbitou hračku, byla hračkou rozbitou dokonale.

Agónie umírající panenky, která hekticky zamrká a celá se „poláme“, je posledním z choreografických výstupů, na nichž St. Vincent pracovala s profesionály od baletu i moderního tance a jimiž už více než rok prokládá své koncerty.

Cupitání po pódiu na jehlových podpatcích, „popojíždění“ dopředu a dozadu jako na neviditelných kolejničkách, pohyby rukou odkoukané od německé tanečnice Piny Bauschové, sošné pózy připomínající antické sochy či zpomalený pád ze stupínku – přes zdánlivou jednoduchost to vše muselo být velmi náročné, neboť St. Vincent zároveň nepřetržitě zpívá i hraje.

Každý pohyb má přesně načasovaný, každý druhý doprovází pantomimou a příležitostně do této hry zapojuje i druhou kytaristku Toko Yasudovou, která jinak většinu z hodinového vystoupení v Ostravě strávila vyráběním chytlavých basových linek na syntetizátoru Minimoog.

St. Vincent se na Colours převlékla za robota, koncert věnovala všem českým vyvrhelům

Další 4
fotografie

Míra toho, co musí St. Vincent na pódiu stíhat, komplikuje i pro její písně nepostradatelnou práci s elektrickými kytarami. V Ostravě jich vystřídala několik, včetně výrazného zeleného fendera, na nějž ve skladbě Bring Me Your Loves trsátkem odehrála na příklepech a odtrzích vystavěné sólo připomínající hudebníka Prince.

Jindy ovšem St. Vincent budovala hlukové stěny škrábáním po hmatníku či měnila zvuk kytary téměř na synťák – a nikdy přitom nebylo vidět, že by na pódiu šlapala na pedály.

Tuto práci kytaristka po celý ostravský koncert delegovala na svého klávesistu Daniela Mintserise, jenž od svého notebooku naživo „programoval“ zvuk jejího nástroje. Sestavu doplňoval bubeník Matt Johnson, někdejší člen kapely Jeffa Buckleyho.

St. Vincent není nutně podivínka, za jakou se během koncertu vydávala. Vše, co v Ostravě dělala a říkala – koncert byl věnován „všem českým vyvrhelům a ztracencům“ –, je součástí její nynější show, která vychází z loňské bezejmenné desky.

Naživo St. Vincent zvuku tohoto alba přizpůsobila i starší písně včetně dvou z alba Strange Mercy a skladby Marrow z šest let staré desky zvané Actor.

Příznačně v koncertním provedení loňského alba, které popisuje život v digitálním světě i to, jak se od něj odpojit, se St. Vincent v Ostravě převlékla za jakousi androidku. Ve stejném úboru jako na nedávném polském festivalu Open’er při zpěvu záměrně působila strojovitě, mechanicky a z této role vystupovala jen živelnou hrou na kytaru.

Jenže pak St. Vincent celé své alter ego zbořila závěrečnou, z ostravského koncertu nejdelší a také svojí nejstarší nahranou skladbou Your Lips Are Red původně z roku 2007. V jejích třech částech se v Ostravě robotická persona na pódiu pokřižovala, „porouchala“ a vypnutá se sesula na pódium.

Je příznačné, že po svém vzkříšení St. Vincent divákům v prvních řadách nedala sáhnout na sebe, ale na to, co je pro ni nejdůležitější – kytaru.