Ve věku dvaaosmdesáti let v neděli na rakovinu zemřel britsko-americký neurolog a spisovatel Oliver Sacks. Informoval o tom list The New York Times s odvoláním na Sacksovu dlouholetou osobní asistentku Kate Edgarovou. Sacks svoji smrt předpověděl už v únoru, kdy pro tentýž deník napsal článek, v němž popsal, jak se mu rakovina šíří v těle.
Nejznámějším Sacksovým dílem je zřejmě kniha Probouzení. Příběh z nemocnice pro dlouhodobě nemocné v newyorském Bronxu, vydaný roku 1973, se stal námětem pro film Čas probuzení s Robertem De Nirem a Robinem Williamsem.
Americký snímek z roku 1990, jehož kameramanem byl Miroslav Ondříček, získal tři nominace na Oscara. Vypráví o pacientech, kteří s vážnými následky přežili epidemii letargické encefalitidy z 20. let minulého století (někteří žili dlouhá léta v katatonickém stavu) a které se Sacks v 60. letech snažil léčit přípravkem L-DOPA.
Sacks se narodil roku 1933 v Londýně do židovské rodiny. Od roku 1965 žil v New Yorku, kde byl profesorem neurologie na New York University School of Medicine. V roce 2008 získal titul komandér Řádu britského impéria. Jeho knihy se jen ve Spojených státech prodávaly v milionových nákladech a Sacks od svých čtenářů dostával zhruba deset tisíc dopisů ročně.
Podle New York Times byl Sacks jako spisovatel i doktor pozoruhodný tím, jakých si všímal detailů, jak se dovedl vcítit do druhých a jak hluboce porozuměl vztahu mezi mozkem a tělem.
„Ať psal o svých pacientech, své lásce k chemii nebo o síle hudby, volně se pohyboval mezi svými povoláními a ukazoval, jak úžasně je život propojený,“ napsal deník.
Připomněl také, že Sacks dovedl i své pacienty popisovat nikoliv jako vědecké kuriozity, nýbrž jako skutečné lidi, z nichž ve svých knihách dělal postavy „tak opravdové, jako by je napsal Čechov“.
Podle své asistentky Sacks psal až do posledních dnů. Zanechal po sobě několik textů či možná celých knih, které vyjdou posmrtně.
