"Nechci, abychom byli vnímáni jako někdo, kdo brzdí dohodu," říká ministr zahraničí Lubomír Zaorálek o postoji České republiky při hledání společného řešení migrační krize v Evropě. Kvůli tomu se v pátek v Praze sjeli na společné jednání ministři zahraničí visegrádské skupiny (V4) s kolegy z Německa a Lucemburska.

Půjde především o vyjasnění stanovisek mezi regionálním blokem Česka, Slovenska, Polska a Maďarska, který odmítá navrhované povinné přerozdělení uprchlíků v EU, a Německem, které jako cílová země většiny běženců požaduje větší solidaritu mezi členskými státy. Lucembursko je tento půlrok předsednickou zemí unie.

"Snad se ukáže, že máme argumenty. My taky víme, co říkáme a proč to říkáme. Ty naše příběhy také mají nějakou relevanci. Já bych rád viděl ochotu se s námi bavit a respektovat jiné názory," dodává Zaorálek v krátkém rozhovoru před jednáním.

Jak si vysvětlujete, že Němci uprchlíky vítají transparenty na fotbalových stadionech a my se jich bojíme?

Ty země jsou jiné příběhy. Český příběh je jiný než německý, a to fundamentálně. Dokonce i vztahy našich zemí k Sýrii či Libyi. A způsob, jakým se tam země angažovaly, je úplně jiný.

Na svou obhajobu mohu říct, že už před lety jsem říkal, že se bojím rozbití rovnováhy v regionu, až se tam pustí armáda. A Češi neměli pocit, že mají lví podíl na tom, co se dělo v Libyi a co se dělo v Iráku. Navíc země Západu mají už z minulosti úplně jiné vnímání imigrace.

V čem jsou ty rozdíly?

Samozřejmě my jsme tady do roku 1989 žili ve specifickém prostředí, slušně řečeno. Takže se učíme žít v prostředí, které se strašně změnilo. Někdo si představuje Anglii 19. století a pak přijede do Londýna a zjistí, že je to multikulturní město. A tady je velké množství lidí, kteří si na to těžko zvykají. Evropa je jiná, než jsme mysleli, to je vážná věc.

Proč si tohle myslí zrovna postkomunistické země, východní blok?

To je velmi zjednodušená analýza. Čerstvé stanovisko Dánska je také docela razantní. Jiný názor byl i u Španělů, v debatách s Francouzi se ukazuje, že takové odlišnosti mezi námi zase nejsou. Obávám se ale toho stavu, kdybychom dlouhodobě bránili společné dohodě.

HNDomácí na Twitteru

Domácí rubriku Hospodářských novin  najdete také na Twitteru.

Proto jsem se domluvil s lucemburským předsednictvím, že svoláme schůzku Visegrádu. Nechci, abychom byli vnímáni jako někdo, kdo brzdí dohodu. Snad se ukáže, že máme argumenty.

My taky víme, co říkáme a proč to říkáme. Ty naše příběhy také mají nějakou relevanci. Já bych rád viděl ochotu se s námi bavit a respektovat jiné názory. Mou prací coby ministra zahraničí je přenášet sem argumenty jiných zemí a vysvětlovat je - a stejně tak je mou rolí vycházet z toho, co jsme schopni prosadit tady v Česku.

Ale tato země přece má zkušenosti s přijímáním uprchlíků po roce 1990, kdy se rozpadal Sovětský svaz a byly války na Balkáně. Myslíte, že jsme v roce 2015 schopni postarat se o čtyři tisíce uprchlíků?

Ano, byli jsme schopni v minulosti zvládnout mnohem víc. Ale ten závazek znamená, že se postaráme o adaptaci těch lidí. To je věc nejen ministerstev zahraničí a vnitra, ale také resortů práce a sociálních věcí, školství a dalších. Mluvíme třeba o jazykových kurzech. Říkáme, co jsme schopni udělat. Zároveň musíme garantovat veřejnosti, že tady nebudou vznikat ghetta a skupiny lidí, které budou mimo jakoukoliv evidenci a regulaci, protože pak je to pod kuratelou organizovaného zločinu i mafií - a stává se to zdrojem šedé ekonomiky.