Gruzínská klavíristka Khatia Buniatishvili, která na Klavírním festivalu Rudolfa Firkušného vystoupí 7. listopadu, se ráda nechává označovat jako Martha Argerichová nové generace. Mluví o sobě jako o předčasně dospělé, talentované pianistce, která má osobitý styl a spoustu cen. Přestože přitahuje davy, u klavíru si připadá osamocená.

Budiž − kdo na tu paralelu přistoupí, namítne, že Argerichová v této situaci omezila počet recitálů, zaměřila se na klavírní koncerty a komorní hudbu a omezila rozhovory. Buniatishvili jde opačnou cestou.

Letos osmadvacetiletá hudebnice se narodila a vyrůstala v Gruzii, kde ji na klavír učila matka. V šesti začala hrát s orchestry, vystudovala státní konzervatoř v Tbilisi a později univerzitu ve Vídni. Dnes má za sebou účinkování v prestižním vídeňském Musikvereinu, v amsterdamském Concertge­bouw či londýnské Wigmore Hall.

Kromě recitálů účinkovala s dirigenty Paavo Järvim či Lorinem Maazelem. A poté, co roku 2012 vydala svoji debutovou nahrávku Lisztových klavírních skladeb, získala cenu ECHO Klassik pro nováčka roku.

Na rozdíl od většiny svých vrstevníků je Buniatishvili společensky angažovaná. Od začátku podporuje Kyjev v ukrajinském boji za nezávislost, v září hrála na benefičním koncertu v Oděse. Pár dnů předtím na Facebook nahrála fotky syrských uprchlíků v Norimberku, kde koncertovala se Staats­philharmonie Nürnberg. "Jsou tak mladí a plní energie a lásky," dodala klavíristka.

Naopak propagační materiály vykreslují Buniatishvili spíš jako modelku. Její fotky a tiskové zprávy mají zjevný sex-appeal, na internetu zveřejňuje videa, kde koncertuje v odvážných róbách, a obal její druhé desky (Chopin natočený s Orchestre de Paris) připomíná obrázek z módního časopisu.

Těžko to Buniatishvili mít za zlé, ve světě klasické hudby se interpretky často propagují přes svůj vzhled. Ale málokteré se podařilo to, co Buniatishvili, jejíž video bylo z YouTube odstraněné pro příliš explicitní obsah.

Za všechny citát z jejích webových stránek: "Na pódium vtrhává plná života, s rozevlátými vlasy, figurou sličné Pařížanky a úsměvem na rtech. Vypadá jako vzdušná bytost a našlapuje jako kočka."

koncertu

Khatia Buniatishvili
(Pořádá Klavírní festival Rudolfa Firkušného ve spolupráci s Koncertním jednatelstvím FOK)
7. listopadu, 20 hodin
Dvořákova síň Rudolfina, Praha

Přestože na obalu své třetí nahrávky Buniatishvili pózuje jako malířka Frida Kahlo, na disk natočila krátké skladby od Bacha po Arvo Pärta. Spojuje je věnování rodné zemi a matce. A například její vlastní aranžmá lidové gruzínské písně Vaguiorko ma se mezi tu intimní, uklidňující hudbu hodí. Jen to rozhodně ještě není dílo vyzrálé virtuózní klavíristky − na to má Buniatishvili hodně práce před sebou.

Dokazují to i nedávné recenze jejích koncertů, kde jí časopis Gramophone po recitálu v Londýně vyčítal nesoudržnost a beztvaré frázování. Recenzent britského deníku Telegraph se zase pozastavil nad tím, jak si Buniatishvili mlácením do klavíru rozladila nástroj. A v tomto ohledu se shodne s dalším britským listem Guardian, který jí po dubnovém koncertu rovněž vyčítal příliš agresivní způsob hry. "Stále není rozhodnuto, jestli se z Buniatishvili může stát seriózní interpretka," napsal Guardian.

Jestli to Gruzínka může někde dokázat, pak právě na Klavírním festivalu Rudolfa Firkušného. Zvlášť když na programu má to, co zná nejlépe − Ravela, Liszta a Stravinského.

Související