Od začátku ledna, kdy se slavnostně otevřela veřejnosti, vypadá Sukova síň pražského Rudolfina úplně jinak. Po rekonstrukci má lepší osvětlení, nové sedačky, pohyblivé pódium, lepší akustiku a zcela nový klavír − krásný černý nástroj značky Fazioli s číslem 228. Přestože je o něco menší než běžné koncertní křídlo, má hluboké basové tóny a barvu vhodnou pro recitály i komorní koncerty.

"Když jsem na něj hrál, připadal jsem si, jako bych řídil Ferrari," připodobňuje klavírista Ivo Kahánek, jeden z hudebníků, kteří na nástroj hráli na slavnostním otevření síně. "Když na něj poprvé sáhnete, zní velmi lehce a hladce. Ale stačí trochu přitlačit a najednou jako by ten nástroj měl jakési turbo. Reaguje velmi dobře," popisuje Kahánek.

Nástroje Fazioli se vyrábějí teprve od roku 1981, přesto mají pověst jedněch z nejlepších na světě. Jsou dílem Paola Fazioliho, jenž se roku 1944 narodil italským výrobcům nábytku. Rodinné zázemí ale Fazioli zkombinoval s láskou k hudbě, vystudoval design klavírů a pak začal nástroje sám stavět − za pomoci moderních technologií i poznatků o akustice.

"Usiloval jsem o zvuk, jaký mívají italští pěvci," vysvětluje o novém nástroji Sukovy síně Fazioli. "Měl být blízký belcantu nebo cantabile, tedy aby nezněl ani mohutně, ani tlustě, nýbrž čistě a elegantně," říká Fazioli a popisuje, jak na jeho nástroj poprvé hrál slavný rakouský klavírista Friedrich Gulda. "Prohlásil, že je to nejnoblesnější piano, na jaké kdy hrál," cituje hrdě výrobce nástrojů.

Ty dnes vznikají v továrně v městečku Sacile, zhruba 65 kilometrů severně od Benátek, kde se každoročně vyrobí okolo stovky klavírů. Číslo se ale mění podle poptávky, nedávno se továrna rozrostla a v roce 2015 vyprodukovala 140 klavírů.

Dřevo si Fazioli zpravidla objednává z italských Alp, přesněji z lesů v údolí Val Di Fiemme, kam si kdysi pro dřevo na své housle chodíval i Antonio Stradivari. Včetně času, po nějž musí dřevo stárnout, trvá výroba jednoho klavíru Fazioli zhruba dva roky. Továrna si ale jednotlivé části vyrábí dopředu a jeden nástroj dovede sestavit během šesti měsíců, pokud si to objednávka žádá.

"Dovedli bychom vyrábět víc a rychleji, ale tím bychom šidili kvalitu," vysvětluje Paolo Fazioli, podle něhož dnes továrna produkuje šest různých modelů. "Všechny musí odpovídat stejnému vysokému standardu, nehledě na jejich velikost a cenu," dodává.

Nový klavír pro Sukovu síň vybírali významný český klavírista Ivo Kahánek a klavírní technik filharmoniků Jan Machart. Generální ředitel České filharmonie David Mareček byl pouze v roli konzultanta.

"Navštívili jsme továrnu Bösendorferu, která nás neohromila, i Steinwaye, ale pořád to nebylo ono," líčí Machart, podle něhož se Steinwaye hodí spíš pro větší zvuk, třeba na Rachmaninova. "Kdežto u Fazioliho jsme našli klavír, který je rafinovanější, flexibilnější, vhodnější na komorní hudbu," dodává.

Během rekonstrukce Sukovy síně zde přibyla místnost, kam se klavír ukládá − to aby se s ním nemuselo hýbat víc než pár metrů na pódium a zpět.

Koncem prosince už byl nástroj na místě, nablýskaný, ale stále schovaný pod černou látkou a čekající na "křest", jenž pak proběhl začátkem ledna. Ivo Kahánek zde zahrál Janáčka a Prokofjeva, Ivan Klánský Smetanu a Chopina, Martin Kasík Slavického a také Chopina a Igor Ardašev Suka a Čajkovského.

Klavír v Sukově síni je teprve druhým nástrojem Fazioli v Praze − ten první se nachází na HAMU. "Doufám, že v budoucnu budeme mít v Praze klavírů víc," říká Paolo Fazioli.

A protože s výjimkou studentů a učitelů na HAMU tamní nástroj příliš mnoho lidí neslyší, Fazioli doufá, že právě nový klavír v Sukově síni bude jeho firmě dělat dobré jméno. "Je velmi důležité, aby ten nástroj byl vidět a slyšet. Je to důležité i pro naši firmu," dodává.