Když před necelými deseti roky zaměstnanci Akademie věd ČR třídili sbírky Ústavu dějin umění, vypadl na ně grandiózní objev: konvolut zhruba šesti stovek snímků průkopníka evropské fotografie, Rakušana Andrease Grolla, jenž žil v letech 1812 až 1872.

"Je to jeden ze dvou největších souborů Grollových prací. Ten druhý má Wien Museum," říká kurátorka Petra Trnková z Ústavu dějin umění. Právě ve spolupráci s vídeňskou institucí vznikla rozsáhlá monografická výstava, kterou teď Galerie hlavního města Prahy hostí v prostorách Domu fotografie.

Hluk rušné Revoluční ulice zde zůstává daleko za zády návštěvníků. Dvoupatrový prostor Domu fotografie je tichý a ztemnělý, s příhodnou atmosférou pro nerušený výlet do minulosti.

Grollovy sto padesát let staré fotografie zachycují nejčastěji architekturu. Tu "moderní", která teprve rostla pod rukama tehdejších stavitelů − jako například Vídeňská státní opera −, stejně jako památky, které měly být zrekonstruovány nebo přímo dostavěny, což je případ svatovítské katedrály v Praze či svaté Barbory v Kutné Hoře.

Andreas Groll, který se z laboratorního sluhy vypracoval na respektovaného fotografa, měl klientelu především mezi architekty a badateli, jejichž obor se právě rodil: památkáři.

Z památek se Groll nejvíc zajímal o gotické stavby. I když byl zvyklý cestovat po celém území habsburského mocnářství, hned po své domovině navštěvoval nejčastěji Čechy. Nejvíc samozřejmě Prahu. Jeho pragensie z poloviny padesátých let 19. století, které se v úhlu pohledu vůbec neliší od nejčastějších záběrů současných turistů, jsou nejstaršími dochovanými fotografiemi Prahy.

Staroměstská radnice zachycená z východního pohledu je velkolepá, celé východní křídlo stojí, ještě je nerozervala nacistická bomba. A tam, kde dnes drožkáři loví turisty, je vidět kašnu.

Naopak stará fotografie katedrály svatého Víta, pořízená pár let před dostavbou chrámu, ukazuje jen vystrčené torzo dnešní velkolepé stavby. Také kutnohorský chrám svaté Barbory je jiný. Místo tří štíhlých věží, mezi nimiž se "napíná" střecha − jak ji známe dnes −, je na fotografiích střecha rovná a věže baňaté, upomínající na barokní stavební zásah.

Výstava

Andreas Groll: Neznámý fotograf
(Pořádá Galerie hl. m. Prahy)
Dům fotografie, Praha
až do 8. května

Pražská výstava Andrease Grolla vypráví také o technických obtížích začátků fotografie. Nevyhýbá se ani snímkům, které se dochovaly poničené, plné nedokonalostí.

"Fotografie na světle blednou, a tak retuše, které se dělaly inkoustem, naopak vystupují a jsou nepřehlédnutelné. Proto jsou některé snímky plné škrábanců a je vidět, že Groll zhotovoval pozitivy i z prasklých skleněných desek," vysvětluje kurátorka Trnková, podle které Rakušan často fotografoval na věžích a strmých střechách, kde musel exponované negativy hned vyvolávat v improvizované fotokomoře.

Skleněné naexponované desky nesměly oschnout − takový byl postup kolodiového procesu.

Škrábance a bledá kresba však fotografiím na pražské výstavě neškodí. Naopak ještě zvyšují jejich autenticitu, a tedy i divácký požitek.

Související