Ve věku osmaosmdesáti let v noci na pondělí zemřel choreograf a protagonista moderního tance Pavel Šmok. Patřil mezi nejznámější i nejplodnější české choreografy a zásadně ovlivnil české taneční umění druhé poloviny 20. století.

Šmok spoluzaložil Balet Praha, stál v čele baletního souboru v Basileji a po návratu do Československa zformoval Pražský komorní balet. Vychoval desítky vynikajících interpretů a budoucím choreografům se věnoval jako profesor na Akademii múzických umění v Praze.

V unylé šedi socialistických televizních estrád působily Šmokovy choreografie jako zjevení, i když mistři klasického baletu mu nemohli přijít na jméno. Přesto se jeho Pražský komorní balet stal nejznámějším českým tanečním souborem na světě.

Klasický baletní slovník obohatil o výrazový tanec. "Přidávali jsme spoustu pohybů, které pocházely z jiných oborů, taky ze sportu a akrobacie, vybírali jsme si i hudbu, která nebyla napsaná pro balet – třeba Janáčkovu Glagolskou mši," řekl. Šmok pracoval v několika zemích světa a část života prožil v Basileji.

Celkem nastudoval víc než sto baletních titulů. K nejznámějším patří Listy důvěrné, Nedbalky, Sinfonietta, Fresky Piera della Francesca, Kreutzerova sonáta, Z mého života, Zjasněná noc, Holoubek a jiné.

Šmok spolupracoval s operou, operetou, muzikálem i činohrou. Jeho nejčastěji uváděný pořad pro mládež nazvaný Jak se dělá balet měl kolem 800 repríz. Uplatnil se i jako režisér.

Když se hlásil na taneční oddělení Pražské konzervatoře, bylo mu 22 let a měl už za sebou první ročník herectví tamtéž. Předtím ale i čtyři semestry na Českém vysokém učení technickém a ještě předtím vyšší strojnickou průmyslovku a část gymnázia v Praze a část v Bratislavě.

Pavel Šmok se narodil roku 1927 v Levoči v rodině českého stavebního inženýra, matka byla z Moravy. V roce 1939 při vyhlášení Slovenského štátu se rodina přestěhovala do Prahy.

Dospívající Šmok byl divadelním ochotníkem, tancoval folklór u Vycpálkovců, závodně bruslil a zářil v ledních revuích, byl juniorským mistrem republiky v krasobruslení. Hrál v proslulém divadle E. F. Buriana, objevil se i na filmovém plátně.

U Luboše Ogouna v Armádní opeře si intenzivním tancováním odbýval vojnu. Později se stal šéfem baletu v Ústí nad Labem, další tři sezony pracoval v Ostravě. Roku 1964 s Ogounem založili samostatný soubor Balet Praha, který měl být "experimentální laboratoří československého baletního umění" a jako jeden z prvních pronikl do světa.

Následná normalizace se však s experimenty neslučovala, a tak Šmok s jádrem souboru odešel v roce 1970 do švýcarské Basileje, kde pracoval tři sezony. Poté se vrátil do pražské nejistoty.

Základy Pražského komorního baletu vznikly díky pohostinství divadla Rokoko v roce 1975. Soubor, vypiplaný ze skromných začátků pouhých tří tanečníků bez scény, kostýmů, rekvizit a samozřejmě bez dotací, vypracoval Šmok postupem let do známých "Šmokovců" a věnoval mu všechny své síly.

"To byla tehdy skoro sebevražda, když se skupina lidí, která se neživí ničím jiným než tancováním, rozhodla jít na volnou nohu. Naštěstí jsme měli úspěch a dostali jsme zakázku na Stravinského od švýcarské televize, takže jsme z těch honorářů mohli vždycky nějaký čas žít," řekl k tomu později.

Od roku 1990 Šmok vychovával i choreografy na AMU se zcela jasnou představou, co by měl současný tanečník umět. "Všechno. Kromě fyzických dispozic musí být muzikální, talentovaný herecky, musí umět několik technik. A pro mě by měl ovládat i folklor. Pořád jsme ta kára J. K. Tyla a tím můžeme být i ve světě zajímaví," říkal.

Jednu z nejdůležitějších rolí v životě Šmok přikládal smyslu pro humor. "Nejdůležitější je brát život za každých okolností s úsměvem, optimismem, nadhledem a hlavně ne smrtelně vážně," uvedl v jednom rozhovoru.

Související