Výjimeční lidé mívají výjimečné sourozence, tvrdí ve své druhé knize novinářka Alice Horáčková. Po objevném životopisu básnířky Vladimíry Čerepkové jí teď vyšel soubor intenzivních rozhovorů se sourozenci sedmi českých osobností nazvaný 7x ve vedlejší úloze.

"Nikdo z nich nezahořkl," říká autorka o lidech, kteří se museli vyrovnat s následky rozhodnutí a činů svých bratrů a sester. Horáčková zpovídala Zdenu Mašínovou, Ivana M. Havla nebo Hanu Hnátovou, tedy sestru Arnošta Lustiga.

Hodně přemlouvání stál rozhovor s Helenou Landovskou, přísně, ale otevřeně vystupuje Jana Navrátilová a přímočarostí ohromuje Julius Banga. Knihu uzavírá dvojrozhovor se sourozenci Jana Zajíce Jaroslavem a Martou.

Až na romského hudebníka Bangu, bratra rapera známého jako Gipsy.cz, prožili všichni podobnou zkušenost. Jejich sourozenec vyčníval − přesvědčením, talentem − a nepřizpůsobil se komunistickému režimu, za což zaplatil. Životem, vězněním nebo emigrací. Totalitní stát se pak mstil na rodině.

"Představovala jsem si, že budu cestovat a odjedu do Afriky. Místo toho mě poslali do ostravských železáren, ani mě nenechali dodělat gymnázium," vzpomíná na své bláhové sny Zdena Mašínová, dcera odbojáře popraveného nacisty a sestra Ctirada a Josefa, kteří se v padesátých letech prostříleli na Západ.

O útěku bratrů se Mašínová dozvěděla až ve vězení, kam ji estébáci odvlekli a kde ji několik měsíců vyslýchali. Ve vězení se ocitla i její nemocná maminka, která vazbu nepřežila.

Podobně drastické momenty, ovšem z koncentráku, líčí pamětnice z Osvětimi Hana Hnátová, starší sestra spisovatele Arnošta Lustiga. Šikanu a společenské vyvržení si užili také sourozenci Jaroslav Zajíc a Marta Janasová, jejichž bratr Jan se v roce 1969 měsíc po Janu Palachovi v Praze upálil.

Kniha 7x ve vedlejší úloze chvílemi připomíná práci pro dokumentační neziskovku Post Bellum. Motiv Alice Horáčkové je ale jiný, nesbírá informace, nepídí se po detailech usvědčujících totalitní režimy z nemorálnosti. S ženskou empatií vykresluje portréty lidí, které společenské stigma proměnilo, ale nezlomilo. Všichni dotazovaní působí vyrovnaně a s odstupem let i spokojeně.

"V tý příšernosti, která tady byla, jsem zůstala svobodnej člověk. A to není žádná póza, já jsem to takhle skutečně cítila," říká Zdena Mašínová, kterou paradoxně osvobodilo vědomí, že nic nemá a kromě života nemůže nic ztratit.

Kniha

Alice Horáčková
7x ve vedlejší úloze
2016, Argo, 280 stran, 298 korun

Nepřející totalitní stát a v případě Bangy skrytý rasismus je ale jen rámcem vyprávěných příběhů. Témata jsou mnohem pestřejší, i když jedno je přítomné ve všech sedmi rozhovorech: vztah ke slavnému sourozenci. Ivan Havel popisuje s mírným smutkem odcizení, které se svým světově proslulým bratrem, dramatikem a prezidentem Václavem Havlem, do jeho smrti nepřekonal.

"Ten oboustranný ostych souvisel s tím, že kdybychom se chtěli pořádně setkat v soukromí, tak bychom museli některé ty minulé věci otevírat, a to se žádnému z nás nechtělo," přiznává mladší z Havlů, podle kterého mezi bratry narostla zeď nepochopení během Václavova prezidentství. "Neměl čas na soukromé věci," říká Ivan a má na mysli i neuspokojivě vyřešené rozdělení rodinného majetku při restitucích.

Sedm knižních rozhovorů přesahuje běžnou publicistickou tvorbu nejen délkou, ale i dynamikou a citem pro mluvené slovo. Horáčková neexhibuje, její otázky nejsou přechytralé ani servilní. Každý z jejích hrdinů vystupuje originálně, i když sourozenecké téma by mohlo svádět ke schematičnosti. Kniha naopak vystihuje různorodost rodinných vztahů.

Zřejmě nejužší vztah z osmi oslovených prožívala se svým bratrem Helena Landovská. Chystala mu balíky do vězení, často s ním telefonovala, když žil v emigraci, po sametové revoluci ho stěhovala z Rakouska a zařizovala mu bydlení. V posledních letech života se o něj starala.

V rozhovoru rozšafně a trochu i naštvaně líčí, jak ji a vlastně všechny ženy ve svém okolí Pavel Landovský oblboval a využíval. "Věřila jsem mu na slovo. To mě fakt nenapadlo, že to jsou prasečí trylky. Že ty jeho řeči jsou často podfuky, fabulace, výmysly. A že z těch příhod Pavel vždycky vychází jako velkej vítěz."

Landovská nebere ohledy, mezi řádky je ale patrná láska a také bolest z bratrovy smrti. "Mě ten Pavlův odchod sebral víc, než si chci přiznat. Bojím se, že na něj vytahuju ty horší věci. Ale to je taková sebeobrana. Já mu nemůžu odpustit, že umřel." Helena Landovská se vydání rozhovoru nedožila. Zemřela na podzim minulého roku.

Související