Mistr čisté linky
Libor Šteffek: Kamil Lhoták, Grafické dílo
2016, vydal Libor Šteffek ve spolupráci s Pražskou scénou, 496 stran, 1890 korun

Kamil Lhoták byl samouk s nezaměnitelným malířským rukopisem. Když v osmasedmdesáti letech zemřel, zůstalo za ním úctyhodné malířské, grafické a ilustrátorské dílo. Před dvěma lety vzbudila rozruch objevná a mimořádně objemná publikace, která zmapovala Lhotákovu bohatou spolupráci s nakladateli. Ta byla do té doby v hlubokém stínu za jeho obrazy a grafikou.

Svazek nazvaný Kamil Lhoták a kniha, první část zamýšlené trilogie o tomto umělci, tehdy vydala Pražská scéna s Vltavínem. Obsahoval přes 2000 reprodukcí a byl nominován na Magnesii Literu v kategorii pro nejlepší nakladatelský počin. Teď vyšla druhá kniha, která zahrnuje bohatství Lhotákových grafických prací s širokým tematickým rozpětím. Podobně jako na jeho obrazech v nich ožívají nostalgický svět periferie, okouzlení moderní technikou i půvabné portréty.

Už v roce 1949, když se konala jeho první výstava v pražském Hollaru, měl Kamil Lhoták hotových na dvě stovky grafických listů. Soupis svých grafických prací si nikdy nepořizoval. Přední odborník na jeho dílo Libor Šteffek je proto musel po řadu let s obrovskou pílí vyhledávat. Nakonec jich dokázal evidovat přes 600. Je ale možné, že původně jich bylo o dost víc, Lhoták k sobě prý byl hodně náročný. Když s některým výtvorem nebyl zcela spokojen, nemilosrdně ho zničil.

 

Anežka Bartlová (ed.): Manuál monumentuJak nebýt pro ostudu
Anežka Bartlová (ed.): Manuál monumentu
2016, UMPRUM, 208 stran, 220 korun

Proč jsou české pomníky většinou nepovedené? Proč je kolem nich tolik sporů a rozruchu? Možná že je na ně málo peněz. Budují se chvatně a bez rozmyslu. Nebo že by o nich rozhodovali lidé, kteří podceňují význam soutěží a nedovedou je pořádně zorganizovat? Když mladá autorka Anežka Bartlová, studentka katedry teorie a dějin umění na VŠUP v Praze, hledala odpověď, vyzpovídala sochaře Jaroslava Rónu, Krištofa Kinteru a další, kterým už se řada pomníků povedla. Ptala se památkářů, architektů a politiků. A potom sestavila vtipný manuál, kterým chce lidem poradit, jak zařídit, aby se za nový pomník ve svém okolí nemuseli stydět.

Nejnovější knížka, vzešlá z nakladatelství UMPRUM, vychází z toho, že pomníky jsou věčně živé téma, které se týká podoby veřejného prostoru, reflexe naší minulosti i kultivace našeho přístupu k současnému umění. Monumenty jsou v centru pozornosti široké veřejnosti. Stačí si vzpomenout na dva případy z poslední doby − poctu Janu Palachovi na Alšově nábřeží v Praze od Johna Heyduka a Rónův jezdecký pomník, památník Jošta Lucemburského v centru Brna. Manuál monumentu by se měl stát pomůckou při výměnách názorů. Protože "pouze řádně vedenými diskusemi se v demokratické společnosti můžeme dostat dál, než kde jsme začínali," myslí si Anežka Bartlová. Osnovu knihy připravila spolu se sochařem Matoušem Lipusem.

 

Karel Císař, Magdalena Juříková, Terezie Nekvindová a Jiří Příhoda: Příhoda 25Mezi Evropou a Amerikou
Karel Císař, Magdalena Juříková, Terezie Nekvindová a Jiří Příhoda: Příhoda 25
2016, Kant, 160 stran, 850 korun

Padesátník Jiří Příhoda žije mezi Prahou a Austinem v Texasu a tvoří monumentální věci na pomezí objektů a architektury. Žák velkých učitelů, Stanislava Kolíbala a Aleše Veselého, směle buduje z překližky, dřeva, molitanu, kovu a dalších průmyslových materiálů. Modeluje hlavy velryb i záhadné, důmyslné ulity a věžovité šroubovice, rekonstruuje chrliče ze střechy mrakodrapu Chrysler Building na Manhattanu, a snáší je tak na zem, nechává diváka nahlížet do světla na konci tunelu, přetváří prostory galerií… Jak to dělá, to je teď vidět na výstavě jeho starších i nových prací v interiéru i exteriéru Trojského zámku v Praze. A v právě vydané knize plné fotografií.

Pozoruhodná jsou i Příhodova videa. Umělec na panely promítá ztroskotání vzducholodi Zeppelin nebo tornádo v Kansasu, pozměňuje dokumentární záběry hořících ropných vrtů v Kuvajtu nebo upravuje počítačový model tornáda z hraného filmu Twister. Vstupuje i do hraných filmů, které patří ve svém žánru ke klasice, třeba do Lucasových Hvězdných válek či do kontroverzního Scorseseho Posledního pokušení Krista. Příhoda ovšem začínal monumentálními utopickými projekty v přírodě. Jedním z nich byl třeba návrh kruhové betonové kaple, v níž část oltáře dotváří elektrický výboj. Situace v 60. a 70. letech podle něj "tlačila umělce do podobných úletů a snů. V kapitalismu vymýšlení takových grandiózních nesmyslů snad ani není možné."

 

Deyan Sudjic: B jako BauhausK jako Kaplický
Deyan Sudjic: B jako Bauhaus
2016, Kniha Zlín, přeložili Lukáš Novák a Radka Knotková, 504 stran, 399 korun

"Kaplický uměl hmátnout do neutuchajícího proudu svých nápadů a některé z nich přetvořit v hmotnou realitu. Ty nerealizované posloužily jiným tvůrcům jako inspirace, například geniální projekt athénského muzea nebo Francouzská národní knihovna v Paříži, skleněný kaňon rozdělený lávkou přes Seinu," píše ve své knize B jako Bauhaus ředitel Muzea designu v Londýně Deyan Sudjic. Je to svérázný slovník čtivě formulovaných esejů o věcech každodenního života, o tom, jak o nich přemýšlíme, jak vidíme svět. Sudjic řadí hesla podle abecedy: D jako design, Ž jako židle (sám židle sbírá). Pod písmeno K zařadil Jana Kaplického, s nímž se spřátelil natolik, že si od něj v mládí nechal navrhnout byt.

Sudjic má dar barvitého jazyka a vtipných point, takže při čtení jeho slovníkových hesel čtenář s potěšením vnímá slast z formulování myšlenek. Třeba když Sudjic popisuje svůj zápas s mechanickým psacím strojem značky Imperial, "těžkým jako pračka". A když pak glosuje své vystřízlivění z fascinace strojem Lexikon 82 od Olivettiho: "Uložil jsem ho zpátky do kufříku a strčil na nejvyšší polici, kde ho rychle pokryla nevábná vrstva prachu. Bylo to mé první vážné milostné vzplanutí k italskému designu a neskončilo šťastně."

Ethan Wagner a Thea Westreichová Wagnerová: Sbírání umění - vášeň, investice a mnohem vícSpletitý svět sběratelů
Ethan Wagner a Thea Westreichová Wagnerová: Sbírání umění – vášeň, investice a mnohem víc
2016, Kniha Zlín, přeložil Lukáš Novák, 208 stran, 499 korun

Manželé Wagnerovi z New Yorku sbírají umění přes třicet let. Za tu dobu shromáždili více než 800 současných výtvarných děl. Většinu z nich slíbili jednou odkázat dvěma velkým muzeím, konkrétně Whitneyově muzeu moderního umění v New Yorku a pařížskému Centre Georges Pompidou. Vlastní například díla Jeffa Koonse, Dana Flavina, Richarda Prince a také již nežijícího českého umělce slovenského původu Jána Mančušky. Thea Wagnerová vybudovala knihovnu s třinácti tisíci publikacemi o umění a sama takové knihy píše. Oba poskytují poradenství sběratelům v USA i v Evropě.

Jejich kniha, nyní vydaná v českém překladu, umožňuje čtenářům nahlédnout za kulisy záhadného a lákavého světa sběratelů, výtvarníků a obchodníků s uměním. Pomocí příkladů z vlastní praxe autoři odpovídají na řadu otázek, které si laici kladou: proč někteří lidé sbírají, co jim to přináší, jak správně budovat sbírku a tak podobně.