Hry britského dramatika Petera Shaffera, který v pondělí zemřel ve věku devadesáti let, zkoumaly vyhrocené lidské vztahy.
V Amadeovi, jeho nejznámější hře o tragice průměrnosti, Shaffer zachytil žárlivý vztah skladatele Salieriho k Mozartovi. Další kus s názvem Královský hon na slunce vyobrazil drama španělského conquistadora, hra Equus zase vztah psychiatra a mladíka, který oslepil koně.
Britský dramatik vytvořil dvacítku ceněných divadelních her různých žánrů, z nichž některé byly zfilmovány.
Shafferův Amadeus, který se aktuálně hraje v pražském Divadle na Vinohradech či v brněnské Huse na provázku, podle dramatika vypovídá hlavně o Salierim – soupeři Mozarta na vídeňské hudební scéně. "Je to konfrontace génia s průměrností," pojmenoval Shaffer hlavní téma hry, ve které nakonec Salieri Mozarta otráví.
Po hvězdném startu v Londýně v roce 1979 Amadeus exceloval také na newyorské Broadwayi. Sklidil hlavní divadelní ceny a stejnojmenný film Miloše Formana pak roku 1984 získal osm Oscarů, včetně jednoho za scénář. Amadea zfilmoval Forman podle Shafferova scénáře a oba texty – divadelní i filmový – se staly senzací.
Tvrzení, že Salieri je travič, bylo smyšlené, ale Shaffer si takto příběhy po svém domýšlel vícekrát. Ke vzniku Amadea ho inspirovala fáma, v Královském honu na slunce z roku 1964 to zase byla historická událost – dobytí Peru Španěly. A impulzem k napsání slavného dramatu Equus z roku 1973 se stal skutečný zločin, o kterém dramatikovi vyprávěl přítel.
Peter Shaffer se narodil 15. května 1926 do bohaté židovské rodiny, o pět minut později než jeho dvojče Anthony, také spisovatel. Vystudoval historii v Cambridgi a potom se dlouho hledal.
Za druhé světové války Shaffer pracoval jako horník v dolech, knihovník, literární kritik či prodával v knihkupectví. Na počátku 50. let spolu s bratrem napsali tři nevalné detektivky pod pseudonymem Peter Anthony.
Jeho první hra Slaná země z roku 1954 se dočkala i televizní verze ve vysílání BBC. Potom se Shaffer přestěhoval do New Yorku, kde záhy prorazil Cvičením pro pět prstů (1958).
"Rád píšu komedie, i když jsem jich napsal málo," svěřil se v roce 1997 při jedné z několika návštěv Prahy.
Jako už zavedený autor šokoval v roce 1962 komediálními aktovkami Soukromé ucho a Veřejné oko a pověst satirika potvrdil i v Černé komedii (1965). Shafferův návrat k tragédii – psychologické drama Equus, kde sedmnáctiletý ošetřovatel nepochopitelně oslepí šest koní – se na Broadwayi hrálo více než 1200krát a v roce 1977 bylo zfilmováno.
Shafferova komorní komedie Locika a libeček o fantaziích dvou osamělých žen z roku 1987 představuje "estetickou vzpouru proti ošklivosti". Dramatik ji napsal pro herečku Maggii Smithovou, která se ho jednou vyčítavě zeptala, "proč nepíše nic pro ženy”.
Poslední dramatikova hra s názvem Dar Gorgony měla premiéru v Londýně v prosinci 1992. Toto postmoderní metadivadlo vkládá do příběhu dramatika a jeho rodiny obrazy z historických her, které napsal. O čtyři roky později pak mělo premiéru v českém divadle Ta Fantastika.
V roce 1987 byl Shafferovi udělen Řád britského impéria, v roce 2001 byl povýšen do šlechtického stavu a o šest let později uveden do americké divadelní síně slávy.
