Letos je tomu právě deset let, co si Daniel Craig, pohodlně uveleben u hracího stolu Casina Royale − instalovaného ovšem v karlovarských lázních − objednal stručně: "Dry Martini. Tři díly Gordon's, jeden díl vodky, půl Kina Lillet…" Postaral se tak o to, že receptura formulovaná Ianem Flemingem poprvé a naposledy v jeho stejnojmenném románu v roce 1953 konečně zazněla i na filmovém plátně. Abychom ji nezapomněli a aby splatili dluh koktejlu, jenž po desetiletí korodoval na vodkamartiniprotřepatnemíchat, vložili filmaři předpis na drink hned o dva roky později do Quantum of Solace; tady ho ovšem dali do úst barmanovi, jenž ho odříkává jako školáček povolaný k tabuli, protože James − a tomu máme věřit − vlastně neví, co pije.

Alexander Gordon začal psát první stránky historie celosvětově nejprodávanější značky "London Dry ginu" v roce 1769. Její aromatickou a chuťovou orientaci udržuje výrobce dodnes: ve vůni robustně jalovcová se zemitým pozadím připomínajícím genever, dávného nizozemského praotce všech ginů, a zároveň decentně šlehnutá citrusovou kůrou, překlopí se v ústech do akordu sestaveného ze zázvoru, muškátového oříšku, koriandru, jimž všem samozřejmě vévodí jalovec.

Zbývá vám ještě 40 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se