Pasáže a tišiny Petra Fischera: Zahraj to znovu, Harry

Proč se vrací hrdina? Protože ho volá jeho publikum, kterému se stýská a nemůže bez něho žít. Protože autor, který hrdinu stvořil, potřebuje oživit své zdroje − především zdroje slávy, toky nadšených a zaujatých řečí, které se kolem návratu hrdiny všude vedou.

Proto se vracel Sherlock Holmes, když ho jeho autor Arthur Conan Doyle v knize zabil, neboť měl už plné zuby toho, že Doyle neznamená nic, zatímco Sherlock Holmes všechno. Ale čtenáři chtěli svého Sherlocka a Doyle jim ho chtě nechtě nakonec musel dát.

Ze stejných důvodů − nejen kvůli penězům, kterých je snad ze všech těch písmen a obrazů o Bradavicích už dost a dost − se teď vrací Harry Potter. Jeho stvořitelka J. K. Rowlingová přes veškerou snahu jít novou cestou nepotterovského psaní pochopila, že už nikdy nestvoří nic většího a přitažlivějšího, než je příběh kouzelníka Harryho. A tak dává prostor i těm, kteří jako scenárista Jack Thorne a režisér John Tiffany touží po oživování Harryho.

Thornova hra nazvaná Harry Potter a prokleté dítě, kterou od minulého čtvrtka uvádí londýnský Palace Theatre, bude hitem sezony. Vyprodáno je až do příštího roku. Text hry, který se od soboty večer prodává jako regulérní osmá potterovka, vyvolal podobné šílenství jako ve starých dobrých časech potteromanie. Harry a vyprávění o něm zase žijí, kola showbyznysu se točí, emoce tečou, množí se, sílí. Chystá se film, který je už teď odsouzen k úspěchu.

Hrdinové − a Harry není výjimkou − se ale nevracejí pouze kvůli byznysu s emocemi, jakkoliv to producenti mívají nejraději. Hrdina potřebuje k návratu silnější důvod. Tak jako se Sherlock Holmes musel vrátit do současnosti, aby v novém televizním seriálu BBC předvedl nejen nekonečné možnosti geniálního úsudku, ale také aby si probral a urovnal bolavá místa své rozhárané duše, přichází i Harry Potter do přítomnosti vyřešit věci, které v minulosti nestihl nebo v běhu událostí úplně přehlédl. A to nejen proto, že se jako otec potýká s nástrahami rodičovství.

Podstatnější je fakt, že v minulosti leží cosi nedořečeného, co právě děti často odhalí za dospělé a donutí je k tomu, aby se vrátili do minulosti a udělali z ní novou budoucnost.

A tak i Harry v nejnovějším pokračování svých dobrodružství musí prostřednictvím vlastního syna Albuse Severuse (spojují se tu jména dvou největších Harryho pomocníků z čarodějnické školy v Bradavicích, Albuse Brumbála a Severuse Snapea) zjistit, že jeho sebepoznání − to Rowlingová v původní sérii postavila jako boj světla a tmy, dobra a zla, rozsvěcování ambivalentního světa dospělých, bolestí a radostí dospívání − nebylo tak úplně bez obětí. A že smysl oběti − tentokrát Cedrica Diggoryho zabitého pánem tmy Voldemortem během Turnaje tří kouzelníků − spočívá v tom, že ji přijmeme do sebe a nenecháme na ni zapomenout.