Na Slovensku se už prodalo přes sto tisíc výtisků jeho knih. S románem Ve stínu mafie se v roce 2010 držel celé týdny na prvním místě v žebříčku bestsellerů a lehce převálcoval i čerstvou novinku Dana Browna. Také další knihy, v nichž se vrací "do mafiánských 90. let" nebo putuje až k prvnímu slovenskému státu, jsou úspěšné. A kontroverzní.

Takový je koneckonců i Jozef Karika. Mimochodem, než se začal živit jako spisovatel, byl historikem v muzeu, novinářem, moderátorem v televizi, šéfem odboru na městském úřadě v Ružomberku a také tiskovým mluvčím primátora.

HN: Musím říct, že mě na vašem poměrně barvitém životopise nejvíc překvapilo, že umíte plést šály a vyznáte se v textilních strojích. Jak se to přihodilo?

Pocházím z Ružomberku a v době, kdy jsem přemýšlel o střední škole, tam ještě fungoval jeden z největších textilních závodů ve střední Evropě. Pracovala tam nemalá část mé rodiny, otec byl textilní inženýr vystudovaný v Liberci − takže k tomuto průmyslu jsem měl odmala blízko. Nakonec mě však asi nejvíc ovlivnil a přesvědčil fakt, že na té průmyslovce otevřeli obor nazvaný technicko-informační služby. Byla to směs informatiky, ekonomie, účetnictví, základů podnikání, cizích jazyků, technických i humanitních předmětů. To se mi zdálo praktické. A tu školu si dodnes nemohu vynachválit.

HN: Žádný předmět, který by byl ztrátou času?

Pracovat se stroji, umět odstranit základní poruchy a mít odpovědnost za konečný produkt… To se nedá nijak okecat. Zároveň je dobré si trochu zamazat ruce a naučit se vážit si takových profesí. Další přidanou hodnotou té školy bylo, že jsem tam měl jako povinný předmět strojopis.

HN: Takže dnes píšete všemi deseti?

Zpočátku jsem nadával, že takovou hloupost jako rychlé psaní všemi deseti nebudu nikdy potřebovat. A ejhle, mýlil jsem se.

Jozef Karika (37)

◼ Letos na jaře přijel úspěšný slovenský spisovatel do Prahy pokřtít svůj thriller Černá hra, v předchozích letech česky vyšel také jeho román Ve stínu mafie, jenž i u nás patřil mezi nejprodávanější knihy.

◼ Jozef Karika vystudoval historii a filozofii.

Několik let pracoval v muzeu, byl městským úředníkem, tiskovým mluvčím a také novinářem, který
se nezdráhal jít i do kontroverzních témat.

◼ Za své investigativní televizní reportáže získal na Slovensku několik ocenění, kontroverzním tématům se věnuje i na stránkách svých románů.

◼ Žije v Ružomberoku, jenž je také častým dějištěm jeho drsných příběhů.

HN: Psaní přišlo s tím psacím strojem, tedy počítačem?

Je pravda, že vážněji jsem začal o psaní přemýšlet právě na průmyslovce a možná to souviselo i s tím, že jediný předmět, s kterým jsem měl problémy, byl právě strojopis. Takže jsem musel hodně trénovat, nějak jsem se pak v tom psaní rozběhl a už mi to zůstalo. Zároveň jsem jako snad každé dítě v 80. letech sledoval Dietlovy seriály, které neustále běžely v televizi.

Moc jsem tomu sice nerozuměl, ale bavily mě ty scény, byly zajímavě napsané. Občas mě napadlo, že bych mohl vymýšlet taky takové příběhy.

Mimochodem, Dietl byl absolventem textilní školy. Možná to splétání vláken nějak souvisí se splétáním dějových linií při vyprávění. Jasně, smějete se. Je to směšné. Ale co já vím?

HN: Jaké příběhy splétal posléze středoškolský student?

Všechny povídky, které jsem tehdy stvořil, se týkaly klíčových záležitostí pubertálního věku, tedy nenaplněné lásky a s tím souvisejících frustrací.

Pak jsem přesedlal na fantasy, což je vděčný žánr pro začínajícího autora, a přitom hltal všechny knihy toho druhu, které u nás, respektive u vás začaly vycházet − především Terryho Pratchetta, sérii Dragonlance a Forgotten Realms. Tyhle knížky jsem četl stejně vášnivě, jako jsem ignoroval povinnou školní četbu − s jedinou výjimkou a to byl Kafka. Dodnes jsem přesvědčený, že jen díky tomu jsem si nestihl vypěstovat odpor k čtení jako takovému.

HN: To se dá vypěstovat?

Stalo se to leckterému z mých spolužáků.

Dostali třeba za úkol v osmnácti přečíst a analyzovat Sartra, jehož dílo je schopná intelektuálně uchopit, jak víme, poměrně malá část dospělé populace.

A v důsledku toho se jim četba znechutila tak, že od té doby prakticky nečtou. Z mého pohledu − tragédie, pokřivený způsob vzdělávání, zvěrstvo.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se