Toho černocha nelze zastřelit. I proto má komiksový seriál nazvaný Luke Cage, který je od pátku k vidění na internetové platformě Netflix, takový ohlas v americkém tisku. Někteří kritici jej dokonce pasují na nejdůležitější seriál roku.

Už oba předchozí superhrdinské seriály Net­flixu − Daredevil a Jessica Jones − byly o poznání temnější než komiksové filmy ze stejného světa, jako je Iron Man či Captain Amerika. Ale teprve příběh černocha Luka Cage, odolného kulkám a nejen jim, spojil nadsazený superhrdinský příběh s aktuálním politickým tématem Spojených států − zabitím Afroameričanů při policejních zásazích.

Hned první scéna z malého holičství v newyorské čtvrti Harlemu, v níž se afroamerické osazenstvo baví o tom, kdo byl lepším basketbalistou, naznačuje, že se bude odvíjet poněkud jiná hra. Ale nejen narážky na aktuální sportovní kauzy činí ze seriálu Luke Cage dílo zasazené mnohem víc do dnešního New Yorku než do fiktivního komiksového světa.

V době, kdy policejní kulky zabíjejí černochy a kdy se v ulicích amerických měst skanduje, že i na životech černochů záleží, přichází hrdina, který nenosí plášť, ale mikinu s kapucí.

"Mě nemůžeš opravit, nejde mě totiž polámat," říká Luke Cage už v jedné z epizod seriálu Jessica Jones, kde se poprvé objevil. A "jeho vlastní" seriál teď tematizuje právě to, zda, kdy a jak lze "polámat" či "opravit" nejen titulního hrdinu, ale celý Harlem i s jeho obyvateli.

Luke Cage pracuje jako uklízeč v holičství, žije podle jasných morálních pravidel a nemá zájem stát se hrdinou ani být komukoli na očích. Důvodem není jen to, že má za sebou pobyt ve vězení, kam byl poslán neprávem. Když Cage eskalující násilí a počínání místního gangstera a majitele klubu Harlem's Paradise přiměje zahodit koště a místo něj vzít do rukou spravedlnost, nejde o akt pomsty či pouhého trestání bezpráví.

Cage kráčí budovou plnou gangsterů za zvuků slavné hiphopové skladby Bring Da Ruckus skupiny Wu-Tang Clan, kulky se od něj odrážejí, jeho pohyby jsou pomalé, ale přesto v hrdinově počínání rezonuje jak rozhodnost utlačovaného, tak solidarita s celým jeho "klanem", s celou čtvrtí, kde mu záleží na každém životě.

Právě takové sekvence činí novinku Netflixu výjimečnou. Seriál je prosycený odkazy na hiphopovou scénu devadesátých let, v hudbě místy pulzuje nespoutaná agresivní energie, jindy naopak zní instrumentální pasáže na pomezí jazzu, hip hopu a soulu. Ale nejde jen o hudbu samotnou, celkový tón a styl příběhů Lukea Cage se nese v hiphopovém duchu.

Seriály Daredevil a Jessica Jones představily nebývale civilní superhrdiny − slepý právník i soukromá detektivní agentka se slabostí pro whisky a sarkasmus jako by vypadli spíše ze žánru špinavé kriminálky.

Seriál Luke Cage dokáže být místy mnohem odlehčenější i velkolepější, aniž by kdykoli ztratil něco ze své závažnosti. Právě jako ty nejlepší hiphopové skladby.

Většina aktérů je tmavé pleti, jak ti kladní, tak záporní. Pohybují se ve světě, kde i superhrdina, který rukou dokáže zmačkat pistoli jako papírovou hračku, je v očích policistů v první řadě černochem − se vším, co to dnes ve skutečném Harlemu a podobných čtvrtích může znamenat.

Vinou intrik, korupce, ale rovněž jen proto, že má černou kůži, je Luke Cage velkou část seriálu na útěku, byť je kladným hrdinou, který navíc vyznává až konzervativní hodnoty.

Když se v jedné scéně potká s raperem Method Manem z Wu-Tang Clanu, když poté Method Man v rádiu rapuje text plný respektu a když většina obyvatel ze solidarity se svým lidovým hrdinou začne nosit stejné mikiny s dírami po kulkách, divák takřka zapomene, že sleduje komiksové dílo. Ať je fanouškem komiksů, obyvatelem Harlemu či vyznavačem kvalitní seriálové tvorby, jeho emoce jsou ryzí a skutečné.

Související