Pohled do ústní dutiny jedné z největších hvězd světové pop music či její soukromý recitál na islandské pláži nostalgicky zalité zapadajícím sluncem. Výstava Björk Digital, která právě vrcholí v londýnském Somerset House, přenáší návštěvníky i na tato místa. Islandská umělkyně ambiciózním projektem zkoumá vztah hudby a digitálních médií pomocí virtuální reality i dalších inovativních technologií. Výsledek poskytuje strhující nahlédnutí do budoucnosti.

Putovní výstava, jež byla nejprve představena v newyorském muzeu moderního umění MoMA, se do Londýna přesunula po zastávkách v Tokiu a v Sydney. Zpěvačka ji zahájila videokonferencí z rodného Reykjavíku, přičemž její pohyb snímala speciální technika. Díky ní se Björk objevila na plátně jako trojrozměrný animovaný avatár.

"Technologie umožňuje ženám pracovat mimo zažité hierarchické systémy dnešní společnosti," uvedla umělkyně, která se dlouhodobě věnuje otázce rovnoprávnosti pohlaví. Příchod laptopu v roce 1999 jí dal osobní studio, ve kterém vytvořila album Vespertine. Dotyková obrazovka pak od roku 2006 pomáhá Björk skládat hudbu nezávisle na klasickém notovém zápisu.

"Díky ní jsem se mohla znovu spojit s přírodou a nahrát desku Biophilia. Virtuální realita mi potom pomohla vybudovat novou platformu, osvobozenou od současné společensko-politické situace, kde zvuk a obraz dostávají naprosto jiný rozměr," doplnila zpěvačka na facebookovém profilu.

Zkoumání vlivu technologie na člověka je spolu s úzkým vztahem k přírodě zásadní téma, které tvorbu Björk prostupuje od začátku její kariéry − například album Biophilia z roku 2011 je místo tradičních singlů kolekcí mobilních aplikací, jež nyní hojně využívají hudební školy po celé Skandinávii.

Pro loňskou desku Vulnicura se Björk spojila se společnostmi zaměřenými na výrobu obsahu pro technologie HTC Live a Oculus Rift, které pomocí speciálních brýlí umožňují zásadní proměnu vnímání hudebního díla. Právě poslední album, na kterém se Björk svěřuje s osobními traumaty po rozchodu s dlouholetým partnerem, umělcem Matthewem Barneym, poskytlo materiál pro většinu instalací prezentovaných na výstavě Björk Digital.

Návštěvníci jsou do expozice vpouštěni ve dvacetičlenných skupinkách − právě tolik brýlí pro virtuální realitu je k dispozici.

První instalace, desetiminutový film Black Lake, se odehrává v odlišných sekvencích na dvou proti sobě postavených HD obrazovkách a nabízí syrovou výpověď o uhasínajícím vztahu, doplněnou uchvacujícím zvukem. Trojrozměrné video Stonemilker návštěvníky zavádí na islandskou pláž, kde se Björk vyznává z nešťastné lásky. Záznam jednoho ze zpěvaččiných koncertů byl digitálně upraven do instalace Quicksand, ve které se pomocí virtuální reality člověk může pohybovat v prostoru kolem sebe.

Dílo Mouth Mantra, které poskytuje trojrozměrný pohled do ústní dutiny Björk, vytvořil režisér Jesse Kanda za pomoci dvanácti kamer a zvětšeného modelu zpěvaččiných úst.

Vrcholem výstavy je pak fenomenální trojrozměrná instalace NotGet, během které se umělkyně mění v gigantického motýla, což způsobuje úzkostný pocit intenzivní blízkosti.

Reakce na výstavu jsou rozporuplné: vzhledem k limitovanému počtu headsetů se její návštěva stává spíš organizovanou prohlídkou než prostorem, kde by mohl divák libovolně zkoumat jednotlivé instalace.

Zklamala i podstata výstavy − technika. Headsety pro virtuální realitu na hlavách účastníků nedrží a občas vypadává obraz i zvuk. Paradoxně tak nejvíc nadchne poslední část expozice, jež za pomoci špičkového zvuku nabízí kompletní retrospektivu zpěvaččiných videí, na kterých spolupracovala s režiséry jako Michel Gondry, Chris Cunningham nebo Spike Jonze.

Velmi pozitivních reakcí se dočkalo i zářijové vystoupení Björk, na kterém za doprovodu smyčcového orchestru odehrála akustický koncert, oceňovaný paradoxně právě pro čistý hudební základ bez zbytečných vizuálních efektů.

Odkaz výstavy Björk Digital tkví ve zpěvaččiných ambicích vytvořit nadčasové dílo, které posunuje hranice vnímání hudebního výkonu. Technologie ale zatím nedává návštěvníkům možnost tuto zkušenost zachytit, zdokumentovat: nelze si třeba pořídit selfie a umístit ho na Instagram, zůstává jen silně osobní prožitek. Virtuální realita tak může lidské představivosti otevřít netušené obzory. Zbývá už jediné: moci se dotknout.

Související