Když nizozemský animátor Michaël Dudok de Wit dostal v listopadu 2006 e-mail z Tokia, nečekal, že na další dekádu předurčí jeho umělecké směřování. Pracovníci slavného japonského animačního studia Ghibli viděli de Witův krátký oscarový film Otec a dcera, byli nadšeni a nabídli mu, zda pro ně nechce natočit celovečerní debut.

Výsledek nazvaný Červená želva − první film nejaponského tvůrce od studia Ghibli − je nyní k vidění v českých kinech.

"Když mi Hajao Mijazaki řekl, že se mi podařilo vytvořit něco velmi japonského, aniž bych kopíroval japonské tvůrce, byla to ohromná pocta," popsal režisér v rozhovoru pro HN zadostiučinění, které přišlo po rocích dřiny. De Wit dlouhé měsíce pracoval 80 až 100 hodin týdně.

Japonskou animaci na Západě proslavil právě Mijazaki. Jeho vrcholné dílo Cesta do fantazie získalo Oscara za animovaný film jako dosud jediný neamerický snímek, v Japonsku co do návštěvnosti překonalo i Titanic a dnes, kdy je Mijazaki v důchodu, studio potřebuje nové talenty.

Červená želva podobně jako jiné snímky studia Ghibli promlouvá jak k dětem všeho věku, tak k dospělým, kritikům a porotám filmových cen. Příběh trosečníka na pustém tropickém ostrově s jedním kopcem a bambusovým hájem nepotřebuje slova ani dramatický děj. Mlčky vypráví o setkání s obří červenou želvou, která symbolizuje ženskost i věčný koloběh času, a přibližuje se tak dávným mýtům, v nichž čas ještě neubíhal odněkud někam, nýbrž plynul v kruhu.

Nizozemský animátor se zálibou v japonské kultuře vyznává přesvědčení, že v jednoduchosti je krása. A do všech převážně ručně animovaných obrazů Červené želvy vtělil zkušenost z pobytu na Seychelách, kde jsou kameny kulaté jako nikde jinde na světě a kde v noci panuje neobvyklé ticho. Především ale využil zkušenost s plynutím času, který animátoři při své piplavé práci zakoušejí intenzivněji než kdo jiný.

Film

Červená želva
Režie: Michaël Dudok de Wit
Aerofilms, česká distribuční premiéra 1. prosince

"Čas je jeden z nejkrásnějších konceptů, jaké jsme vynalezli," říká de Wit. "Ale je to koncept. V průběhu dne všichni zažíváme okamžiky, kdy na čas nemyslíme, kdy čas neexistuje. Takové chvilky jsou podceňované."

V Červené želvě se mu podařilo diváky pomocí jemných, až magicky působících změn dynamiky či barevnosti přenést na pustý ostrov, kde s hrdinou během 80 minut stráví dlouhé dekády.

Červená želva na rozdíl od klasických pohádek nepotřebuje padouchy a její dramatické zvraty hovoří především k intuici a k emocím. Vypráví o malých dramatech všedního dne na tropickém ostrově, ať už jde o pád do jeskyně s vodou či o sisyfovskou stavbu voru, který se na moři vždy záhadně rozpadne. Ale také o samotě a zázraku. A tak jako všechny de Witovy filmy je nakonec především o lásce, respektu a koloběhu života. Ty hodnoty dokáže předat se silou takřka mytickou.