Kdyby byl francouzský skladatel Olivier Messiaen ještě naživu, na uvedení své symfonie Turangalila by nenašel lepší osazenstvo, než jaké zítra, ve čtvrtek a v pátek vystoupí s Českou filharmonií.

Dirigent David Robertson skladatele znal a do jeho smrti v roce 1992 s ním spolupracoval. Sólisté, tedy klavírista Pierre-Laurent Aimard a hráčka na nástroj zvaný Martenotovy vlny ­Valérie Hartmann-Claverieová, se na Messiaenovu hudbu specializují. A Dvořákova síň Rudolfina bude ideálním prostorem pro dílo, které je stejně intimní jako výbušné.

"Turangalila má nesmírnou sílu, energii i vášeň, ale zároveň vyzařuje nevinnou, až dětskou naivitu," popisuje pro HN dirigent Robertson, podle něhož tolik emocí do jediného díla umělo vtěsnat jen málo skladatelů. "Messiaen to udělal způsobem, jenž naznačuje úplně nový hudební směr. Ve 20. století se těžko najde srovnatelná skladba," dodává.

Turangalila, jež vznikla v letech 1946 až 1948, měla být původně běžnou symfonií o čtyřech větách. Nakonec se rozrostla v dílo o deseti částech, které srší nápady, tématy, styly a exotickou instrumentací. Například právě díky Martenotovým vlnám, tedy ranému elektronickému nástroji, jejž Messiaen zbožňoval "pro to, jak dovedl zpívat", podotýká dirigent.

Ten dnes působí jako hudební ředitel orchestrů v americkém St. Louis a australském Sydney. Robertsonovi však bylo teprve osmnáct, když z Kalifornie přijel do Londýna a tam poprvé zaslechl Messiaenovu hudbu. Vlastně nejen tu. "Během jediného týdne jsem objevil Messiaena i Janáčka," vzpomíná dirigent na zážitek, který mu prý změnil život. "Bylo to jako objevit mateřský jazyk, kterým jste do té doby neuměli mluvit," přirovnává.

Skladatele Messiaena potkal v roce 1984 a během následujících osmi let se s ním přátelil. Porozuměl jeho dílu − Robertson vzpomíná na jednu ze zkoušek Turangalily, které byl Messiaen přítomen. "Ve třetí větě smyčce hrají krásné akordy, které zpravidla neslyšíte kvůli hlasitým trubkám. Dal jsem si dal záležet, aby smyčce artikulovaly čistě a obezřetně. Mes­siaen pak za mnou přišel a povídá: 'Děkuji, že jste si dal záležet na těch akordech. Trvalo mi tak dlouho, než jsem je našel.'"

Robertson už spolupracoval také s oběma sólisty pražských koncertů. Tím prvním je klavírista Aimard, Francouz a tak velký obdivovatel Messiaena, že klavírní part Turangalily hrává zpaměti. "Zná dílo natolik dobře, že je mým plnohodnotným partnerem při vyjadřování jeho půvabu," míní dirigent.

Hráčka na Martenotovy vlny Valérie Hartmann-Claverieová pak byla součástí týmu, jenž v pařížské opeře roku 1983 premiérově uvedl Messiaenovu operu Svatý František z Assisi. Dodnes hudebnice dostává pozvání z celého světa, aby přijela uvést některé skladatelovo dílo.

Česká filharmonie do toho zdánlivě nezapadá. Není proslulá interpretací moderních skladeb a jen zřídka uvádí kompozice tak komplikované jako Turangalila. Ani jedno dirigenta Robertsona netrápí. "Než mít předem vymyšlenou podobu výsledného díla a tu jako na běžícím pásu podsouvat různým orchestrům, jako bych byl nějaký manažer Starbucksu, raději na skladbě pokaždé pracuji znovu," říká dirigent, podle něhož práce na Turangalile není snadná. "Hudebníci na této úrovni si s tím ale poradí," je přesvědčen.

Robertson s Českou filharmonií a vůbec v Praze vystoupí poprvé. Českou metropoli však již několikrát navštívil soukromě, například v roce 1980, kdy si sem z Amsterdamu udělal výlet na kole. Stihl zajít i na zkoušku České filharmonie. "Hráli Smetanu, Dvořáka a Janáčka. Připadal jsem si jako v nebi," říká. O to víc se těší, jak teď právě s tímto orchestrem oživí Turangalilu, "jeden z divů světa", jak dodává.

Související